Včera byly našemu Jáchymovi 3 měsíce a mě napadlo, že takhle už nejspíš svoji ženu nikdy nenakreslím. Ačkoliv kdo ví…

Skoro půl roku jsem vás nechal čekat na další krásku z notýsku. Naposledy jsem tu měl kudrnatou černovlásku, předtím půvabnou blondýnu nebo nestydu s pokladem a další krasavice v kuchyni, ve svetru, v džínách, s knížkou, s čokoládou nebo jen tak. A ještě pár pastelkových experimentů…

Po dlouhé době zase jedna fešanda z mého tajného notýsku. Ačkoliv on až tak tajný zjevně není, když už jste si v něm mohli všichni nalistovat tu půvabnou blondýnu nebo divošku s pokladem a další krasavice v kuchyni, ve svetru, v džínách, s knížkou, s čokoládou nebo jen tak. A viděli jste ty pastelkové?

Prý jsem vám už dlouho nepředstavil žádnou novou slečnu z mého „tajného“ notýsku (ano, stěžují si hlavně muži). Přidávám tedy jednu sympatickou blondýnku k té s pokladem, v kuchyni, ve svetru, v džínách, s knížkou, s čokoládou nebo jen tak. Tak to už jich tu máme celkem dost, ne? A to nepočítám ty holky, co jsem si na nich zkoušel pastelky…

Co je to za blbost? říkáte si možná. Profesionální ilustrátor přece musí umět kreslit pastelkami úplně stejně jako čímkoliv jiným! Ne tak docela. (Pokračování textu…)