Když se americký ilustrátor Luke McKay vrátil ze své nepovedené dovolené ve Skotsku, kde strávil dva týdny s covidem na hotelovém pokoji, zjistil, že ztratil schopnost vizuální představivosti. Čeho by si normální člověk možná ani nevšiml, je pro ilustrátora, jakoby si zlomil ruku. McKay najednou není schopen vidět obrázky svým vnitřním zrakem před tím, než je nakreslí. A všechny věci, které dřív dokázal nakreslit z hlavy, si musí hledat na fotkách. Odborníci tuto mozkovou poruchu nazývají afantazií, a přestože se shodují, že časem pomine, nikdo neví přesně za jak dlouho ani jak to urychlit. (Pokračování textu…)

Podivný rok to byl, viďte? I obyčejná návštěva hospody se stala zaznamenání hodným zážitkem. A přece člověk musí pracovat a dělat to nejlepší, co dokáže, aby ten svět udělal aspoň trochu hezčím. (Pokračování textu…)

Jak se daří mojí knížce Už vím jak tři měsíce po vydání? Celý náklad 4 000 kusů už je vyprodaný a dotiskuje se dalších 5 000. Na to, že se knížkou můžou potěšit jen čtenáři, kteří mají doma mluvící tužku, čímž se okruh potencionálních kupujících výrazně zužuje, docela slušný. Navíc jsou zavřený obchody, takže si to lidi nemůžou nikde prohlídnout ani vyzkoušet… (Pokračování textu…)

Zdokonalil šicí stroj tak, že ho najednou mohl používat úplně každý. Firma, kterou založil s newyorským právníkem Edwardem C. Clarkem, mu i díky pokrokovým obchodním praktikám vynesla pohádkové bohatství, pět manželek a honosný zámek v Paigntonu. Přitom se chtěl původně živit jako herec a svůj první patent na vrtačku kamene prodal jen proto, aby si umělecký život mohl dovolit.

Chce-li superhrdinka vypadat na stránkách komiksových časopisů perfektně, nemůže podcenit ani výběr komiksových bublin. Přesně o tom je poslední obrázek roku 2019 do mé autorské rubriky Úsměv na měsíc v časopisu Naše rodina. A v lednu budu kreslit zase o něčem úplně jiném. Třeba o čerpacích stanicích. (Pokračování textu…)

Okolnosti mě dnes přiměly zdravě posnídat v jednom obchodním centru. Naštěstí i tady člověk potká hezké dívky…