Pozor, tohle je originál! Žádná počítačová kresba, která se dá namnožit milionkrát (ostatně takové ilustrace ani neprodávám). Ale tohole ptačího rockera vám prodám. Je nakreslený černou tuší a vybarvený vodovkami a pastelkami. A je velký – papír má formát 330 x 455 mm, motiv 290 x 390 mm. Kresby si cením na 2 900 Kč. Máte-li zájem, napište mi. (Pokračování textu…)
Babička plete
Pozor, tohle je originál! Žádná počítačová kresba, která se dá namnožit milionkrát (ostatně takové ilustrace ani neprodávám). Ale tuhle milou babičku vám prodám. Je nakreslená černou tuší a vybarvená vodovkami a pastelkami. A je velká – papír má formát 330 x 455 mm, motiv 285 x 418 mm. Kresby si cením na 2 900 Kč. Máte-li zájem, napište mi. (Pokračování textu…)
To nejlepší, co v nás je, ze sebe musíme dostat právě teď!
Než jsme se vloni s Katkou zavřeli do studia, abychom tam nahráli moji – prý nejlepší – písničku, pozvali jsme k nám do Strašic naší kamarádku, fenomenální jazzovou zpěvačku a hlasovou koučku Mirku Novak. Pobyla u nás pár dní, a zatímco Katka se musela věnovat své práci, měli jsme s Mirkou spoustu času si povídat. Seděli jsme na terase, v obýváku nebo u mě v ateliéru a dlouhé hodiny mluvili o muzice a o životě. (Pokračování textu…)
Paní, máte mouchu na ní
Když mladý brněnský ilustrátor známý pod nickem Slakinglizard přemýšlel nad nějakým smysluplným výtvarným projektem, přemluvila ho kamarádka, že zajímavější než portréty žen a dívek budou malby jejich genitálií. Zkusil tenhle ujetý nápad konzultovat na sociálních sítích, načež se dočkal spousty nevyžádaných sexuologických diagnóz a morálních odsudků (většinou od mužů), ale taky prvních fotek dámských intimních partií, které mu ženy ochotně posílaly, aby ho podpořily. (Pokračování textu…)
Slunce si modrou pluje lodí
Prostě si jen tak doma v obýváku brnkáte na piano. Občas si složíte písničku a napíšete si k ní text. Nebo naopak – zkusíte si na vlastní básničku vymyslet jednoduchou melodii.
Nikdy mě nenapadlo, že by některý z mých hudebních pokusů měl opustit stěny našeho domu. Jenže najednou – ani nevíte jak – stojíte v hudebním studiu a nahráváte. Pak to někomu pustíte, abyste zjistili, jestli to k něčemu je, a on se vám při tom rozpláče dojetím. Tak rozdáte pár CD mezi své známé a oni vám hlásí, že to musí poslouchat pořád dokola, a že tři písničky jsou žalostně málo. (Pokračování textu…)
