Na největším českém festivalu fanoušků sci-fi, fantasy, komiksů a her jsem se před rokem ocitl vlastně náhodou. Oslovil mě časopis ABC, abych tam pro ně kreslil superhrdiny. A myslím, že mi za zády tehdy prošlo fakt všech 20 000 návštěvníků a mnoho z nich i víckrát.

Letos jsem se na Comic-Conu ocitl podruhé, a to už žádná náhoda nebyla. A nebyl jsem tam za časopis, ale za sebe. Vedl jsem 2 workshopy, účastnil se panelové diskuze s českými komiksáři, prodával jsem svoje obrázky – originální kresby, umělecké tisky a pohlednice. Návštěvníci si u mě mohli přirozeně pořídit i knížky, komiksy a DVD. (Pokračování textu…)

My, svobodomyslní lidé, těžce neseme všechny proticovidové omezení a zákazy. Obzvlášť, musí-li člověk přemýšlet, zda je nebezpečnější covid nebo vládní nařízení. Ať chceme nebo nechceme, stejně se musíme systému přizpůsobit. Pokud tedy nechceme demonstrovat s pitomci proti rouškám, očkování a Billu Gatesovi… (Pokračování textu…)

Potkal jsem se nedávno s kamarádkou, která – stejně jako já – zkouší štěstí na Patreonu, tedy přimět své příznivce a fanoušky, aby jí za její krásné obrázky přispívali měsíční částkou, kterou považují za adekvátní, a umožnit jí tak svobodně tvořit. (Pokračování textu…)

Už pár měsíců se rozrůstá moje exkluzivní galerie luxusních bezeslovných kreslených vtipů, kterou jsem nazval WORDLESS CARTOONS. Co se za tu dobu ukázalo (nebo spíš potvrdilo), vás neudiví: Je extrémně těžké získávat lidi, aby si zaplatili těch pár eur a vstoupili do mého království jemného, decentního humoru a milých obrázků.  (Pokračování textu…)

Za těch pár měsíců, co se intenzivně věnuji vlastní virtuální galerii/blogu WORDLESS CARTOONS, jsem přišel na několik zajímavých věcí. A jednou z nich – ne-li tou vůbec nejzajímavější – je zjištění, že lidem, kteří se rozhodnou mi přispívat na kreslení, překvapivě málo záleží na tom, co za svůj příspěvek dostanou. Nekecám!  (Pokračování textu…)

Besedy s dětmi mám teď zakázané, tak jsem rád přijal pozvání na jednu besedu virtuální. České děti žijící v různých zemích Evropy mě prý dostaly za odměnu. Vyprávěli a kreslili jsme si spolu tak nadšeně, že jsme se ani nevešli do původně zamýšlené hodiny a půl. A to si pak ještě děti vybarvovaly Bílou paní na hlídání i po skončení přenosu. (Pokračování textu…)