Tohle není žádná nadsázka. Představí-li se vám někdo jako spisovatel, vymluvte se na náhlou nevolnost a zdrhejte, co vám síly stačí. Pokud se s nějakým spisovatelem už znáte, okamžitě si ho vymažte z telefonu. Zrušte s ním veškerý kontakt. Předstírejte, že jste umřeli. (Pokračování textu…)

Měl jsem radost, že si mě zase po nějakém čase pozvala Plzeňská filharmonie na představení. Vždycky je to mimořádný zážitek, když kreslíte a za sebou máte takové těleso produkující hudbu, ze které vám běhá mráz po zádech. Tentokrát ale nešlo o naše tradiční představení o ztracené písničce, ale o maškarní bál. Mohl jsem si tedy kreslit, co jsem chtěl. (Pokračování textu…)

Jak se rodí styl v kreslených vtipech? Proč jeden kreslíř čmárá obrovské frňáky a druhý nechá obličej klidně bez nosu? Proč někdo kreslí oči jako výrazné ovály, zatímco jinému stačí udělat dvě malé tečky? Proč vypadá typická figurka jednoho tvůrce jako trpaslík s velkou hlavou a někdo jiný je třeba charakteristický vytáhlými postavami? Proč někdo kreslí linku tenkou a rozechvělou, zatímco jiný výtvarník pracuje s pevnou, tučnou čárou? Přemýšleli jste o tom někdy? (Pokračování textu…)

Jaké by to byly Vánoce bez pohádek, že? A tak v mnoha českých domácnostech sedí u televize jako přibití, zírají a baští. A co takhle tu bednu na chvíli vypnout, ulevit unaveným očím a pustit si rádio?

Pěknou smršť mých autorských pohádek připravili na letošní Vánoce v Českém rozhlase Plzeň. Na Štědrý den a po oba vánoční svátky uslyšíte pohádkové příběhy, které jsem napsal… no, vlastně už skoro před deseti lety.

Snad ani není třeba zmiňovat, že v době internetu a digitálního vysílání si můžou všechny pohádky vychutnat nejenom obyvatelé českého západu. Tady máte přesný program: (Pokračování textu…)

Kreslíš a už víš, že nikdy nepřestaneš. Je to přesně to, co tě naplňuje, v čem jsi našel smysl života. Kreslení jsi ty! (Pokračování textu…)

V pořadí už jedenačtyřicátá básnička Jiřího Žáčka s mou ilustrací z knížky Odemyky zamyky. Četli jste všechny?