Na právě probíhající skvělé výstavě francouzské ilustrátorské legendy Jeana-Jacquese Sempého v pražské Ville Pellé se o tom nic nedozvíte, ale stejně jsem na téma tohohle článku přišel právě tam. Sempé totiž kromě Malého Mikuláše a monumentálních knížek kresleného humoru kreslil taky reklamy. A když je tam Pavel Ryška na své přednášce (nejen) o Sempého tvorbě promítal, řekl jsem si: To by byla paráda, dostat tak od nějaké firmy zadání: “Nakreslete nám nějaký obrázek na reklamu.” Hned bych se do toho s nadšením pustil.  (Pokračování textu…)

Od kreslení desátého dílu večerníčku Bílá paní na hlídání jsem si odskočil do pražského Goethe Institutu, kde jsme s velkou slávou vítali parádní německou verzi Mit der weißen Frau ist kein Tag mehr grau! (Vlastně k tomu mělo dojít už v listopadu, ale to jsem byl ještě v Bratislavě, tak to kvůli mě šoupli až na prosinec.) (Pokračování textu…)

 

Když jsme před dvěma lety nahráli těch pár písniček, ptali se mě přátelé, proč jsme z mojí tvorby vybrali zrovna tyhle a ne nějakou jinou. Třeba Vlídnou. Ta je prý nejhezčí. Nevím, jestli je nejhezčí. Těžko se to u vlastní práce posuzuje. Navíc nejsem a nejspíš nikdy nebudu v muzice profesionál. (Pokračování textu…)

V hlavním městě Evropy jsem byl hlavně proto, abych tam besedoval a vyprávěl o své práci. Tady jsem pro vás připravil pár fotek a bezprostředních postřehů. (Pokračování textu…)