Nikdy jsem neměl problém s výdrží. Dokážu celkem bez potíží vytrvat s jakoukoliv rutinou, s jakýmkoliv pracovním projektem, aniž bych to měl spojené s nějakým tuhým vnitřním bojem. A je tomu tak i s WORDLESS CARTOONS. Projektem, který jsem si vymyslel, abych mohl kreslit bezeslovné kreslené vtipy pro všechny, které to bude bavit, a kouzlit jim na tváři jemný úsměv a v duši radost.

Věřili byste, že to dělám už 3,5 roku? Ano, 3,5 roku týden co týden nový obrázek. Baví mě to. A bavilo by mě to i nadále. Ale je čas skončit. (Pokračování textu…)

Znáte Only Fans – sociální síť, na které se holky ukazujou na fotkách a na videích s neslušným obsahem pro své fanoušky, kteří si za přístup k takové produkci platí? V poslední době se o tomhle kontroverzním způsobu vydělávání peněz hodně mluví. Jedni jsou nadšení, zatímco druzí považují takový výdělek za minimálně nedůstojný. A zatímco se tyto dva tábory přou, na Only Fans houfně spěchají publikovat dráždivé fotky a videa i tak zvané celebrity, když vidí, jaké pohádkové výdělky jsou některé “obyčejné” holky schopné generovat.

Jak už to u mě někdy bývá, založil jsem si Only Fans dávno před tím, než to bylo in. Ne, neukazuju se nikde nahatý. Mám svůj kreslící projekt Wordless Cartoons na Patreonu. A když si odmyslíme trochu jiný obsah – bezeslovné kreslené vtipy místo erotiky (ačkoliv…) – je to vlastně úplně stejné. S tím rozdílem – a to je velká novinka – že za můj obsah platit NEMUSÍTE! Dostaneme se k tomu níže. (Pokračování textu…)

 

Byl jsem hostem podcastu Byznysové jednohubky. Ve dvacetiminutovém rozhovoru jsme si s Lucií Dědkovou povídali, jak se mi daří, a co to vlastně obnáší být ilustrátorem na volné noze. A pak mě Lucie vyzvala, abych poradil něco zajímavého a podnětného divákům. Do podnikání, do života… Jenže, jak u mě bývá obvyklé, zapomněl jsem k tomu zmínit spoustu věcí. Tak jsem se rozhodl to ještě jednou přehledně sepsat.

Podívejte se na video, a pak si přečtěte tenhle článek. Anebo naopak. Je to na vás.

A jaká byla ta rada? (Pokračování textu…)

Ani nevím, proč jsem při zběžném rolování instagramovým feedem považoval autora těch úžasných snových obrázků za muže. Až později jsem si všiml, že jde o autorku. A k mému dalšímu překvapení jsem až při psaní tohohle článku zjistil, že ač jí sleduje bezmála půl milionu lidí, není Felicia profesionální ilustrátorkou. Všechny ty nádherné obrazy kreslí po večerech a nocích, zatímco přes den pracuje jako designérka průmyslových výrobků. Mimochodem i jí navržené hračky mi připadají podivuhodné. (Pokračování textu…)

Potkal jsem se nedávno s kamarádkou, která – stejně jako já – zkouší štěstí na Patreonu, tedy přimět své příznivce a fanoušky, aby jí za její krásné obrázky přispívali měsíční částkou, kterou považují za adekvátní, a umožnit jí tak svobodně tvořit. (Pokračování textu…)

Pamatujete doby, kdy jsme si posílali pohledy? Z výletů, z dovolených, z pionýrských táborů? Taky je vám trochu líto, že už tenhle krkolomný a nesmyslně nákladný zvyk dávno vytlačily naše chytré telefony do sfér libůstek staromilců podobně jako gramofony na kliku nebo tranzistorová rádia.  (Pokračování textu…)