Když jsem na podzim besedoval s ředitelkami mateřských škol ve Středisku enviromentální výchovy MEVPIS ve Vodňanech, jedna paní ředitelka se pak přišla zeptat, jestli bych nechtěl nakreslit ex libris pro jejího syna. Jasně, že chtěl!

Zadání bylo volné, tak jsem se s nadšením pustil do obrázku, o kterém jsem se domníval, že musí zahřát u srdce každého knihomola. Paní zadavatelka však na můj e-mail dlouho neodepisovala, a když konečně napsala, neskrývala rozpaky. (Pokračování textu…)

Sešlo se to tak vtipně, že poslední dvě ex libris, která jsem kreslil, jsou tak trochu zvířátková. Ale je to fakt náhoda :-) (Pokračování textu…)

Taky se vám zdá, že se tu pořád něčím chlubím? Jak se mi povedlo tohle a tamto, co všechno zajímavého jsem udělal… Jeden by měl pocit, že se mi daří, na co sáhnu, že? Ano, je to zjevný nesmysl. Občas se zkrátka něco nepovede.  (Pokračování textu…)

Paní Pelikánová si pro svého manžela – milovníka hezkých knih – vymyslela vánoční dárek v podobě vlastního ex libris. Jelikož takové nádherné knihomolské zakázky nedostávám každý den, zajásal jsem radostí a pustil se nadšeně do práce. A protože už je po Vánocích, můžu se pochlubit, že originální dárek prý slavil u pana Pelikána velký úspěch. Některé ze stovky ručně číslovaných a podepsaných kartiček už dokonce našly místo ve svých knížkách. Tak to má být! Chcete taky? (Pokračování textu…)