Trvalo to. Napínal jsem vás. Občas jsem poslal na sociální sítě krátké videoukázky, jak sedím ve studiu před kamerou a cosi tam říkám.

Ale teď, teď už je to konečně venku. A vy se dozvíte, co jsem to celou tu dlouhou dobu horečnatě chystal. A nebyl jsem na to sám. (Pokračování textu…)

Chtěl bych mít takový zaručený návod na výrobu vtipů. Postupoval bych podle jasně daných a ověřených kroků, a na konci by byl fór. Bohužel žádný zaručený recept na dobré vtipy, pokud je mi známo, neexistuje. A tak při vymýšlení a kreslení svých bezeslovných obrázků na Wordless Cartoons začínám vždycky od nuly a nikdy nevím, jestli z toho nakonec nějaký vtip bude nebo nebude a jestli se mu někdo bude smát. (Pokračování textu…)

Ani nevím, proč jsem při zběžném rolování instagramovým feedem považoval autora těch úžasných snových obrázků za muže. Až později jsem si všiml, že jde o autorku. A k mému dalšímu překvapení jsem až při psaní tohohle článku zjistil, že ač jí sleduje bezmála půl milionu lidí, není Felicia profesionální ilustrátorkou. Všechny ty nádherné obrazy kreslí po večerech a nocích, zatímco přes den pracuje jako designérka průmyslových výrobků. Mimochodem i jí navržené hračky mi připadají podivuhodné. (Pokračování textu…)

… hned si ho někam načmáře, jelikož dobře ví, že když to neudělá, přijde o něj. Už mnohokrát v životě si totiž řekl: “Tohle je dobrý, to si zapamatuju a zaznamenám později,” a přesně tím okamžikem geniální myšlenku spláchnul do záchodu. V té šílené, nepochopitelné věci, co nosí v lebce, už to prostě nikdy nedohledá, i kdyby se rozkrájel. (Pokračování textu…)

Už jste se podívali, jak složitě jsem vymyslel první dvoustránku do knížky Už vím jak. Jak jsem to všechno dělal? (Pokračování textu…)

Tohle byl důvod, proč jsem byl v Moskvě zadarmo (fotky zde). V Ruské státní knihovně, které dodnes nikdo z Moskvanů neřekne jinak než Leninka, jsem vedl workshop o tom, jak se kreslí večerníček. (Pokračování textu…)