Dostal jsem takovou rychlou zakázku od jednoho polského nakladatelství vytvořit do jejich knížky stylizovanou mapu jednoho města. A to vám mě hodilo do takový nostalgie, že si to ani neumíte představit.
Jak to? (Pokračování textu…)
Dostal jsem takovou rychlou zakázku od jednoho polského nakladatelství vytvořit do jejich knížky stylizovanou mapu jednoho města. A to vám mě hodilo do takový nostalgie, že si to ani neumíte představit.
Jak to? (Pokračování textu…)
Překvapilo mě, že i vloni na Slovensku – když se rozkřiklo, že tam jsem – si mě začali zvát na besedy s dětmi do škol a knihoven. Obával jsem se (úplně zbytečně), že mi slovenské děti nebudou rozumět, že já nebudu rozumět jim, že to zkrátka hrozí skončit trapasem. Začal jsem se dokonce pídit po slovenských národních pohádkách a typických pohádkových bytostech (děkuju, Jakube), abych před dětmi nebyl za úplného mimozemšťana. (Pokračování textu…)
Slovní hříčku BratisLOVE jsem vytrvale používal u všech svých příspěvků na Instagramu celé tři měsíce v Bratislavě. A teď mě vůbec nenapadá, jakým jiným slovem vyjádřit, co mi život u Dunaje přinesl.
Když jsem v září opouštěl domov a odjížděl do ciziny, bylo to smutné. Teď sedím ve vlaku, za oknem sněží a cítím se podobně. Poslední dny jsem chodil po Bratislavě a říkal jsem si: Touhle ulicí jdu dneska naposled, do téhle kavárny už si nezajdu, tenhle západ slunce už neuvidím, s tímhle člověkem už se nepotkám… A to jsem si zakázal být nostalgický! (Pokračování textu…)
Jelikož se mi tohle kraťounké video nepovedlo pověsit nikam jinam než na Facebook, dávám ho raději ještě sem. Slíbená druhá beseda v Piešťanech už probíhala s mým obvyklejším publikem, a jak je vidět, i slovenské děti mají celkem jasnou představu, co přesně bych měl nakreslit, v tomto případě pirátovi. Hlavně papagája! Ještě že trochu rozumím slovensky ;-)
Jsem v Bratislavě už měsíc a žiju tady překvapivě bohatým kulturním životem. Nicméně můj jediný únik mimo hlavní město byl zatím pracovní výlet do Piešťan. Do půvabného lázeňského města mě pozvala místní knihovna ve spolupráci s Českým centrem v Bratislavě, abych tam vyprávěl puberťákům, že život umělce na volné noze je naprosto báječný a že by o tom při volbě povolání mohli třeba taky eventuálně zauvažovat. A jelikož kluci a holky ten můj hodinový monolog v informačním centru vydrželi poslouchat téměř bez hlesu, možná to nebylo úplně marný. (Pokračování textu…)