Byl jsem hostem podcastu Byznysové jednohubky. Ve dvacetiminutovém rozhovoru jsme si s Lucií Dědkovou povídali, jak se mi daří, a co to vlastně obnáší být ilustrátorem na volné noze. A pak mě Lucie vyzvala, abych poradil něco zajímavého a podnětného divákům. Do podnikání, do života… Jenže, jak u mě bývá obvyklé, zapomněl jsem k tomu zmínit spoustu věcí. Tak jsem se rozhodl to ještě jednou přehledně sepsat.

Podívejte se na video, a pak si přečtěte tenhle článek. Anebo naopak. Je to na vás.

A jaká byla ta rada? (Pokračování textu…)

Je to trapné, ale někdy máš splín. Žárlíš na šikovnější kolegy, jak jim to skvěle kreslí, a ještě víc tě štvou úspěšní lidé z úplně jiných oborů, protože vydělávají pohádkové peníze, zatímco ty kreslíš od rána do večera a jseš rád, že se jakž takž uživíš. Přitom jsi to ty, kdo dělá svět krásnějším, ne nějaký pojišťovák nebo obchodník s akciemi. (Pokračování textu…)

Neumím si pomoct – pořád kreslím obrázky plné radosti a dobré nálady, veselé postavičky, spoustu bezstarostných ilustrací pro děti. Nestěžuju si. Vy víte, že mě to baví. Ale taky víte, že z téhle škatulky rád občas vylezu ven a nakreslím nějaký vtip nebo nahatou slečnu. Dlouho jsem přemýšlel i o tom, jaké by to bylo, kdyby nějaký básník našel odvahu a nechal si těmi mými kresbičkami ilustrovat sbírku básní. A pak se ozval Karel. (Pokračování textu…)

Něco takového jsem ještě nezažil. A vy nejspíš taky ne. (Pokračování textu…)

Kreslíš. A už to není jen tak nějaký koníček. Je v tom vášeň. A taky už víš, že jseš docela dobrej. A tak není divu, že bys za to chtěl dostat i slušně zaplaceno. Za to se nestyď. Stydět by se měli ti okolo, kteří si myslí, že chtít peníze za něco, co tě baví, je vlastně nemorální. Ty máš unikátní schopnost, kterou sis vypěstoval zdaleka nejen talentem, který je přece zadarmo, jak si všichni myslí. Oni neviděli ty nekonečné hodiny usilovné práce, pomalého zlepšování se, pochybností o sobě. Nemají nejmenší tušení, co všechno jsi musel obětovat. A chtěli by něco zadarmo? (Pokračování textu…)