Když u nás jednou seděla moje kamarádka Káťa pod schody a čekala na terapii u mé ženy, zadívala se na obraz mandaly, kterou jsem kdysi dávno kreslil, a řekla, že by chtěla taky takovou. Pro svoji rodinu.
Protože to bylo na jaře, zasmáli jsme se jejímu přání, že by to možná mohl být dárek na Vánoce. To víte, že jsme to nakonec skoro nestihli… (Pokračování textu…)
… hned si ho někam načmáře, jelikož dobře ví, že když to neudělá, přijde o něj. Už mnohokrát v životě si totiž řekl: “Tohle je dobrý, to si zapamatuju a zaznamenám později,” a přesně tím okamžikem geniální myšlenku spláchnul do záchodu. V té šílené, nepochopitelné věci, co nosí v lebce, už to prostě nikdy nedohledá, i kdyby se rozkrájel. (Pokračování textu…)
Jsem v Bratislavě už měsíc a žiju tady překvapivě bohatým kulturním životem. Nicméně můj jediný únik mimo hlavní město byl zatím pracovní výlet do Piešťan. Do půvabného lázeňského města mě pozvala místní knihovna ve spolupráci s Českým centrem v Bratislavě, abych tam vyprávěl puberťákům, že život umělce na volné noze je naprosto báječný a že by o tom při volbě povolání mohli třeba taky eventuálně zauvažovat. A jelikož kluci a holky ten můj hodinový monolog v informačním centru vydrželi poslouchat téměř bez hlesu, možná to nebylo úplně marný. (Pokračování textu…)
Na věčnou otázku “Na čem teď pracuješ?” můžu směle odpovídat, že projektuji vlastní město. Proč a pro koho, vám zatím nemůžu prozradit. Ostatně finální podoba města bude ještě o dost jiná. Už teď se ale můžete kochat promyšlenou infrastrukturou a architektonickými skvosty – kostelem, zámkem, nemocnicí, nádražím, silnicemi či železniční tratí. (Pokračování textu…)
Paní Pelikánová si pro svého manžela – milovníka hezkých knih – vymyslela vánoční dárek v podobě vlastního ex libris. Jelikož takové nádherné knihomolské zakázky nedostávám každý den, zajásal jsem radostí a pustil se nadšeně do práce. A protože už je po Vánocích, můžu se pochlubit, že originální dárek prý slavil u pana Pelikána velký úspěch. Některé ze stovky ručně číslovaných a podepsaných kartiček už dokonce našly místo ve svých knížkách. Tak to má být! Chcete taky? (Pokračování textu…)
Ptáte se mě, jak jsem se měl na festivalu LITERARTURA, kterému jsem nejen vtiskl vizuální podobu, ale zúčastnil jsem se i sobotního programu Aprílová škola Jiřího Žáčka. Zatímco hlavní hvězda odpovídala na zvídavé dotazy moderátora a podepisovala své knížky, Otakar Brousek ml. recitoval básničky a já jsem – jaké překvapení – kreslil.
Až si těch pár fotek prohlédnete, najdete na konci malý bonus, který pobaví asi hlavně Jiřího, ale vás snad třeba taky. (Pokračování textu…)