Dneska začíná všechno úplně stejně jako v prvním díle. Paní Černá jede na zámek vrátit zrestaurované obrazy. Její rozhrkané dodávce se jako vždycky zaseknou přední dveře. Stejně jako v prvním díle jdou kluci okamžitě strašit do věže, zatímco kastelán chytí Uriáše, aby pak zase musel zachraňovat maminku. Jen na poli před zámkem se nepase kráva, ale ovce. Taky zámek už je opravený a lešení je pryč. Nově zrestaurovaný obraz s pečínkou, kterou Bílá paní snědla, taky dlouho nevydrží. Hlavně však na všechny na zámku čeká překvapení. A noc bude divoká… Sledujte dnes večer předposlední díl večerníčku Bílá paní na hlídání na ČT2 nebo na Déčku. (Pokračování textu…)

Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)

Vypadá to, že knížka, na které soustavně makám, je plná rozporů. Ale není. (Pokračování textu…)