Když jsem na konci listopadu 2012 přijel do Prahy na vernisáž výstavy 11 světů (samozřejmě pozdě), netušil jsem, kam všude se nakonec s touhle prezentací jedenácti českých ilustrátorů moje obrázky dostanou. Prvních pár roků cestovala výstava s podtitulem Ilustrace současné české knihy pro děti po českých městech. Pak se trochu obměnila sestava vystavujících, přejmenovali jsme se na 12 světů a vyrazili do světa. (Pokračování textu…)

Slovní hříčku BratisLOVE jsem vytrvale používal u všech svých příspěvků na Instagramu celé tři měsíce v Bratislavě. A teď mě vůbec nenapadá, jakým jiným slovem vyjádřit, co mi život u Dunaje přinesl.

Když jsem v září opouštěl domov a odjížděl do ciziny, bylo to smutné. Teď sedím ve vlaku, za oknem sněží a cítím se podobně. Poslední dny jsem chodil po Bratislavě a říkal jsem si: Touhle ulicí jdu dneska naposled, do téhle kavárny už si nezajdu, tenhle západ slunce už neuvidím, s tímhle člověkem už se nepotkám… A to jsem si zakázal být nostalgický! (Pokračování textu…)

Když jsem se v srpnu balil na Slovensko, zveřejnil jsem to jako prostý fakt. Ne, že bych s tím chtěl dělat tajnosti, ale prostě mě nenapadlo, že nějaké detaily budou někoho zajímat. Mýlil jsem se. Vedle dotazů na to, co přesně v Bratislavě dělám a proč, vás zajímají právě všechny ty praktické otázky, jak na Slovensku bydlím, kdo to všechno platí a tak podobně. Takže, přátelé, tady to je – odpovědi na všechny vaše zvídavé otázky: (Pokračování textu…)

Něco takového jsem ještě nezažil. A vy nejspíš taky ne. (Pokračování textu…)

Řekli jsme si s mým kolegou, polským novinářem Łukaszem Grzesiczakem, že si na chvilku odpočineme od práce v Bratislavě a uděláme si výlet do Těšína na divadelní festival Bez Granic. (Založil jsem si účet na Instagramu, kam teď dávám všechny fotky a obrázky hezky za čerstva, tak si mě tam najděte. Tady předkládám malý souhrn.) (Pokračování textu…)

Zatímco Łukasz píše nekrolog Petra Šabacha pro polské noviny, objevil jsem v kavárně Next Apache pozoruhodnou knihu Allana Steva Somewhere Between Bratislava and DC s reprodukcí obrazu Fera Liptáka na obálce. Při čtení bezděčně vzpomínám na Jarmuschova Patersona a mám taky chuť začít psát nějakou příjemně nekomplikovanou poezii a malovat olejem rozmarné obrazy. A do toho hraje Dežo Ursiny…