Dostal jsem teď na jaře v rychlém sledu dvě hezké zakázky od zubařů. Že budu kreslit plakát na osvětovou akci pro děti, vymyslel kamarád Vítek. Dokonce mě kvůli tomu pozval na zasedání Oblastní stomatologické komory, což je pro člověka s panickou hrůzou ze zubařů opravdu vypečená noční můra. V místnosti plné stomatologů bych pochopitelně slíbil cokoliv. Naštěstí chtěli jen plakát. A pak taky abych se sám celé akce aktivně zúčastnil. (Pokračování textu…)
Jak se dělá vtip

Chtěl bych mít takový zaručený návod na výrobu vtipů. Postupoval bych podle jasně daných a ověřených kroků, a na konci by byl fór. Bohužel žádný zaručený recept na dobré vtipy, pokud je mi známo, neexistuje. A tak při vymýšlení a kreslení svých bezeslovných obrázků na Wordless Cartoons začínám vždycky od nuly a nikdy nevím, jestli z toho nakonec nějaký vtip bude nebo nebude a jestli se mu někdo bude smát. (Pokračování textu…)
Jestli vám můžu něco radit, tak…
Byl jsem hostem podcastu Byznysové jednohubky. Ve dvacetiminutovém rozhovoru jsme si s Lucií Dědkovou povídali, jak se mi daří, a co to vlastně obnáší být ilustrátorem na volné noze. A pak mě Lucie vyzvala, abych poradil něco zajímavého a podnětného divákům. Do podnikání, do života… Jenže, jak u mě bývá obvyklé, zapomněl jsem k tomu zmínit spoustu věcí. Tak jsem se rozhodl to ještě jednou přehledně sepsat.
Podívejte se na video, a pak si přečtěte tenhle článek. Anebo naopak. Je to na vás.
A jaká byla ta rada? (Pokračování textu…)
Jak jsme si kreslili v Drážďanech

Jako jsem tady ukázal fotky ze svého workshopu v moskevské Ruské státní knihovně, chlubím se i fotkami z krásných prostor Haus der Kathedrale v centru Drážďan. Dětí přišlo výrazně víc, než jsem čekal. Snad proto, že v programu česko-německého festivalu, kde se mnohem slovutnější soubory a umělci, než jsem já, museli spokojit s několika řádky, zatímco já jsem dostal celou stranu…
S dětmi se skvěle kreslilo a povídalo. Prý není obvyklé, aby tak dlouho udržely pozornost a nezlobily. A skoro všechny perfektně znaly večerníček Bílá paní na hlídání. No a nakonec jsem prodal a podepsal skoro celý kufr knížek, který jsem do Drážďan přivezl. Omrkněte fotky, které pro vás pořídil Peter R. Fischer. (Pokračování textu…)
Dostaveníčko na cimbuří

Dneska začíná všechno úplně stejně jako v prvním díle. Paní Černá jede na zámek vrátit zrestaurované obrazy. Její rozhrkané dodávce se jako vždycky zaseknou přední dveře. Stejně jako v prvním díle jdou kluci okamžitě strašit do věže, zatímco kastelán chytí Uriáše, aby pak zase musel zachraňovat maminku. Jen na poli před zámkem se nepase kráva, ale ovce. Taky zámek už je opravený a lešení je pryč. Nově zrestaurovaný obraz s pečínkou, kterou Bílá paní snědla, taky dlouho nevydrží. Hlavně však na všechny na zámku čeká překvapení. A noc bude divoká… Sledujte dnes večer předposlední díl večerníčku Bílá paní na hlídání na ČT2 nebo na Déčku. (Pokračování textu…)
Jak si ilustrátor vybírá své klienty (a nikdy naopak)

Co je to za zmatečný nadpis, říkáte si možná. Je přece jasné, že je to klient, který si pro svůj záměr vybírá vhodného ilustrátora. Stejně jako si vyberete automechanika, aby se vám podíval na porouchané auto a nikoliv obráceně – tedy že by vám zničehonic zazvonil u dveří chlápek v montérkách a ptal se, jestli náhodou nepotřebujete vyměnit brzdovou kapalinu…
Máte pravdu. Ani já nechodím od domu k domu a neptám se lidí, jestli náhodou nechtějí nakreslit obrázek. A přece jsem to já, kdo si své klienty vybírá. A navíc to dělám dávno před tím, než si klient vůbec uvědomí, že by mohl někdy potřebovat něco nakreslit. (Pokračování textu…)