Ještě jednou pošleš tak slabý vtip a přestanu si tvoje obrázky předplácet.

Přestože mi něco podobného nikdo z předplatitelů WORDLESS CARTOONS nikdy nenapsal, vždycky, když kreslím nový vtip, musím na to myslet. Bude se tenhle obrázek líbit? Nebude někomu připadat málo vtipný, špatně nakreslený, odfláknutý, nesmyslný, hloupý…? (Pokračování textu…)

Ve skutečnosti jsem na tuhle myšlenku nepřišel sám. Napsal mi úplně neznámý člověk, že našel tuhle moji kresbu kdesi na internetu a jestli bych mu ji neprodal. A protože jsem ho nechtěl zklamat, rozhodl jsem se nechat obrázek superkvalitně vytisknout ve velmi omezeném nákladu 10 číslovaných a ručně podepsaných kusů. Zbylých 9 je teď k dispozici pro prvních 9 šťastlivců, kteří si o tisky napíšou. (Pokračování textu…)

Podivný rok to byl, viďte? I obyčejná návštěva hospody se stala zaznamenání hodným zážitkem. A přece člověk musí pracovat a dělat to nejlepší, co dokáže, aby ten svět udělal aspoň trochu hezčím. (Pokračování textu…)

Asi na rok jsem vypnul seriál o knížkách na mém nočním stolku. Měl jsem pocit, že po Jáchymově narození nemám na knížky čas. Jak uvidíte, není to tak úplně pravda. Tu a tam si před spaním přelouskám 1 až 2 komiksové stránky… Takže tohle je aktuální stav: (Pokračování textu…)

Jestli si někdo představuje život spisovatele a ilustrátora jako bezstarostné tvoření naplněné sluncem a sezením po kavárnách, musím s lítostí konstatovat, že tomu tak není. Aspoň u mě ne. Ne letos. (Pokračování textu…)

Psa na cestě Pavla Vilikovského jsem dostal a nevím úplně přesně proč. Snad dárce počítal s mou slabostí pro Slovensko a slovenskou kulturu. A tak, přestože tato esejistická novela vyšla už i česky, čtu originál a užívám si svou první knihu ve slovenštině.

V tuhle chvíli je Pes na cestě jedinou knihou na mém nočním stolku. Všechny kousky z minula jsem dočetl a dolistoval včetně povídky Tři pusy Ireny Hejdové v časopise Vlastní cestou. Připomněla mi její zapomenutý film z roku 2008 Děti noci. (Pokračování textu…)