Už 78 000 lidí podepsalo petici, aby organizátoři komiksového festivalu v Angoulême zrušili pozvání pro kreslíře Bastiena Vivèse. I mnozí jeho kolegové od něj teď dávají ruce pryč. Prý omlouvá nebo dokonce adoruje incest a pedofilii. Toho se měl osmatřicetiletý kreslíř dopustit ve svém komiksu Petit Paul z roku 2018 o malém chlapci z vesnice, který řeší své problémy s nepřiměřeně velkými genitáliemi. Znovu se tak ve Francii rozvířila debata o hranici mezi svobodou uměleckého vyjádření a sexuální perverze. Sám Vivès označil všechny kritiky za zpátečnické a hloupé, ačkoliv v jednom starším, již smazaném rozhovoru sám otevřeně připustil, že ho incest vzrušuje: “Nemohu dělat incest ve skutečném životě (…), takže to dělám ve svých knihách.” V roce 2020 řekl Vivès deníku Le Point: „Uděluji si právo nakreslit všechno. Čím více lidí mi říká, že nemám právo něco nakreslit, tím víc to kreslit chci.“ (Pokračování textu…)

Když mladý brněnský ilustrátor známý pod nickem Slakinglizard přemýšlel nad nějakým smysluplným výtvarným projektem, přemluvila ho kamarádka, že zajímavější než portréty žen a dívek budou malby jejich genitálií. Zkusil tenhle ujetý nápad konzultovat na sociálních sítích, načež se dočkal spousty nevyžádaných sexuologických diagnóz a morálních odsudků (většinou od mužů), ale taky prvních fotek dámských intimních partií, které mu ženy ochotně posílaly, aby ho podpořily. (Pokračování textu…)

Původně jsem tuhle malou koláž udělal jen pro pobavení na Facebooku jako důkaz, jak jsou bratislavské dívky sympatické. Ale pak jsem si uvědomil, že je to vlastně docela vážné téma. Ono totiž není až tak jednoduché nějaké “nahé” sochy ve městě najít. A přijde mi to skoro líto, když naopak vidím stovky skulptur, které jsou vlastně jen sofistikovanými sochařskými etudami na téma Nápaditě zvlněná draperie. Cožpak nejsou křivky ženského těla mnohem estetičtější než záhyby vlající tkaniny? (Pokračování textu…)