Pro plzeňskou knihovnu kreslím (nejen) novoročenky už strašně let. Vždycky si vyberou nějaké významné výročí, které nás v příštím roce čeká, a k němu pak něco vymyslíme. V minulosti jsem kreslil třeba Mauglího, Rychlé šípy, Tři mušketýry a letos pány Hanzelku se Zikmundem.
Trochu problém nastává, když se pak k výsledku vyjadřuje v knihovně a všech jejích odděleních příliš mnoho lidí, protože každý má nějaký nápad či vylepšení, často samozřejmě protichůdné… (Pokračování textu…)
Jeho obrázky zná v Česku úplně každý. Jenže o Josefu Ladovi toho ví většina lidí překvapivě málo. A i to, co ví, ví většinou úplně špatně. Ostatně – přesvědčte se sami. (Pokračování textu…)
Neznámé slečny vůbec nemaluju, zejména ne blondýny.
Kamil Lhoták v knize Adolfa Branalda Můj přitel Kamil.
Nedávno jsem tu citoval Kamila Lhotáka v jeho bezděčně motivačním pojednání Co lze malovat. V zájmu objektivity dodávám, že ne všechno, co kdy váš oblíbený umělec někde plácne, musíte nutně dodržovat :-)
Tohle není žádná nadsázka. Představí-li se vám někdo jako spisovatel, vymluvte se na náhlou nevolnost a zdrhejte, co vám síly stačí. Pokud se s nějakým spisovatelem už znáte, okamžitě si ho vymažte z telefonu. Zrušte s ním veškerý kontakt. Předstírejte, že jste umřeli. (Pokračování textu…)
Když jsme před dvěma lety nahráli těch pár písniček, ptali se mě přátelé, proč jsme z mojí tvorby vybrali zrovna tyhle a ne nějakou jinou. Třeba Vlídnou. Ta je prý nejhezčí. Nevím, jestli je nejhezčí. Těžko se to u vlastní práce posuzuje. Navíc nejsem a nejspíš nikdy nebudu v muzice profesionál. (Pokračování textu…)
Když jsem se v srpnu balil na Slovensko, zveřejnil jsem to jako prostý fakt. Ne, že bych s tím chtěl dělat tajnosti, ale prostě mě nenapadlo, že nějaké detaily budou někoho zajímat. Mýlil jsem se. Vedle dotazů na to, co přesně v Bratislavě dělám a proč, vás zajímají právě všechny ty praktické otázky, jak na Slovensku bydlím, kdo to všechno platí a tak podobně. Takže, přátelé, tady to je – odpovědi na všechny vaše zvídavé otázky: (Pokračování textu…)