Slavné logo New Yorku se třemi písmeny z psacího stroje a jedním červeným srdcem už je minulostí. New York se rozhodl opustit ikonickou značku, kterou znal celý svět a kterou v roce 1976 vytvořil designér Milton Glaser (a nedostal za něj tehdy ani cent). Po 47 letech představilo město nové logo v celostránkovém inzerátu v New York Times. A veřejnost? Samozřejmě novou značku nenávidí… (Pokračování textu…)
Už nějakou dobu pracuju na projektu, o kterém jsem dosud zarytě mlčel. Rozhodl jsem se vstoupit na území, ze kterého se tisíce mých kolegů, kreslířů a ilustrátorů z celého světa, odplazily s nepořízenou jako spráskaní psi. Počáteční nadšení brzy vystřídalo trpké vystřízlivění, až nakonec hodil umělec tužku do žita. (Pokračování textu…)
Je to celkem logické. Firma Contipro, která vyvíjí účinné omlazující látky a pak je prodává kosmetickým firmám, úspěšně testuje své produkty na dobrovolnicích v širokém okolí. Takže odpověď na otázku v nadpisu by nejspíš měla znít: Nejkrásnější ženy najdete v Dobrouči na Orlickoústecku. (Pokračování textu…)
Někde jsem kdysi četl o úspěšné firmě, která byla ve svém oboru světovou špičkou. Jen v regionu, kde sídlila jejich fabrika, o nich nikdo nevěděl. Prostě neměli potřebu o sobě dávat vědět – nic neprodávali, místním nic zajímavého nenabízeli. Takže když pak jednou potřebovali nové zaměstnance, nikdo se na volná místa v téhle prestižní společnosti nehlásil… (Pokračování textu…)
Na právě probíhající skvělé výstavě francouzské ilustrátorské legendy Jeana-Jacquese Sempého v pražské Ville Pellé se o tom nic nedozvíte, ale stejně jsem na téma tohohle článku přišel právě tam. Sempé totiž kromě Malého Mikuláše a monumentálních knížek kresleného humoru kreslil taky reklamy. A když je tam Pavel Ryška na své přednášce (nejen) o Sempého tvorbě promítal, řekl jsem si: To by byla paráda, dostat tak od nějaké firmy zadání: “Nakreslete nám nějaký obrázek na reklamu.” Hned bych se do toho s nadšením pustil. (Pokračování textu…)
Karikaturisté rádi přesvědčují své okolí o tom, že vyšperkování nejrůznějších publikací kreslenými vtipy pozvedne takovou tiskovinu o mnoho úrovní výše. Zejména materiály obchodního charakteru – výroční zprávy, manuály, brožury, kalendáře… – pak poskytnou čtenáři nesrovnatelně příjemnější zážitek. Co víc – kreslené vtipy často bývají jediným důvodem k tomu, aby takovou publikaci chtěl vůbec někdo otevřít.
Je to nepochybně pravda. Zaznít by však mělo i jedno velké varování, o kterém se nemluví. Spolupráce mezi karikaturistou a zadavatelem přináší někdy i nepřekonatelné překážky. Na obou stranách pak při nejlepší vůli zůstává pachuť rozčarování a neporozumění. (Pokračování textu…)