1. Stal jsem se srdcařem roku. 
2. Ale co by mělo být pro ilustrátora důležitější než knížky? Během pár měsíců mi vyšly hned tři: léta očekávaná Bílá paní na hlídání 2, originální Neobyčejné příběhy pana inženýra a k tomu Věrtel plný pohádek. A taky jsem nadšeně pomohl nadšenému Broňovi rozmluvit Česko. 
3. Po celý rok jsem se důsledně věnoval svému vlastnímu projektu WORDLESS CARTOONS. 
4. Málokdo ví proč, ale nakreslil jsem výrazně víc aktů svých kamarádek než kdy předtím. Byla to jízda! 
5. Investoval jsem do krásných uměleckých tisků. Můžete si pořídit hezké obrázky pro dospělé (třeba tohohle turistu) i pro děti (třeba tuhle kouzelnou tramvaj).
6. Besedy s dětmi, které vždycky přinášely potřebné zpestření do monotónního ilustrátorského života, bych napočítal na prstech. Ale zase jsem si zkusil pár besed on-line – do Řecka, do Egypta i jinam – a taky to nebylo špatný.
7. Kreslil jsem samozřejmě pro spoustu větších či menších klientů. Moje obrázky jsou díky tomu k vidění v mnoha městech v Česku, mého medvídka propašovali až do televize a za jednu kresbičku jsem kromě honoráře dostal i kompletní vybavení pro svou postel. Děkuju! S velkým potěšením kreslím vtipy pro Michala Součka a časopis Rodina a škola. A pracoval jsem i pro další klienty, jako jsou Česká televize, Radiotéka, Contipro, Knihovna města Plzně, PMDP, Albatros, Albi a samozřejmě Muzeum strašidel a Pohádkový statek.    
8. Abych nezapomněl spisovatelské řemeslo, vyslyšel jsem nabídku na napsání humorné povídky do českého covidového Dekameronu. 
9. Protože stejně pořád sleduju, co je nového ve světě ilustrace, začal jsem ty nejzajímavější novinky dávat dohromady a zhruba jednou měsíčně publikovat.  Tu a tam pokračuju i v profilech mých oblíbených ilustrátorů na Instagramu.
10. Poskytl jsem pár velkých rozhovorů. Kromě toho novinového jsem v rámci Talkshow Košilatý fóry přímo před kamerou kreslil nahou modelku. A rozhodně zajímavý je, když rozhovor s váma vede kolega ilustrátor, v tomto případě Nikkarin.
11. Ale udělal jsem si čas i na blbiny, třeba na Jáchymův slovník.
12. A občas se v rámci duševní hygieny jen tak poflakuju po plzeňských kavárnách. Jestli mě někde potkáte, klidně si přisedněte ;-)

Tohle se mi na dnešní době fakt líbí – všichni ilustrátoři, stejně jako muzikanti nebo jakýkoli jiní umělci, mají stejné podmínky. Nikoho nezajímá, jakou jste vystudoval školu, kolik knih už jste ilustroval, jak moc zasloužilý umělec jste. Vaše práce se buď líbí nebo ne. Když se mě někdo zeptá na moje výtvarné vzory, odpovídám upřímně, že vlastně nevím. Sleduji na Instagramu slovutné umělce i studenty. Je mi to jedno. (Pokračování textu…)

Nebudu už tady psát, proč dělám tenhle seznam a proč byste ho neměli číst. Vysvětloval jsem to tu zhruba před rokem. Pojďme rovnou na to: (Pokračování textu…)

Pokračujeme s panem Tejnorem v občasných komiksových dobrodružstvích. Takže pan Fazolka je znovu na scéně. Mimo jiné si moc neporozumí s kolegy, jak by mělo to Porsche vlastně vypadat. Co z toho asi vznikne? Jste-li na LinkedInu, najděte si profil Jana Tejnora, všechny naše komiksy tam jsou k vidění, včetně dvou úplně nových.

Mnoho blogerů či správců profilů na sociálních sítích hojně využívá nejrůznějších sofistikovaných nástrojů na plánování svých příspěvků s mnoha vymazlenými marketingovými funkcemi. Tuhle analogovou publikační aplikaci používám já. (Pokračování textu…)

Žasl jsem, co je to za krásu,
když jsem ji kreslil z profilu.
Potom jsem ji vzal i z ánfasu,
dal jsem jí za to Kofilu.