Nedávno jsem se chlubil, že dostat kreslené vtipy do legendárního švýcarského Nebelspalteru, je pro kreslíře něco jako svatý grál. A hele, v březnovým čísle mám další kresbičku na téma mně blízké – krize středního věku.

Mimochodem i tahle kresba pochází z mého osobního projektu WORDLESS CARTOONS. Jestli je vám moje tvorba sympatická, podpořte mě tam. Díky! (Pokračování textu…)

Občas je fajn bejt na něco hrdej. Legendární švýcarský časopis Nebelspalter věnoval celou stránku kresbičkám nějakýho patlala z Česka. Historik kresleného humoru Ivan Hanousek k tomu lakonicky poznamenal: “Vpád Vhrstiče na stránky Nebelspalteru je impozantní!” Trochu přehání. Ale radost mám, to zas jo.

Někteří z vás si možná všimli, že jde o kresby z mého projektu WORDLESS CARTOONS. (Pokračování textu…)

1. Stal jsem se srdcařem roku. 
2. Ale co by mělo být pro ilustrátora důležitější než knížky? Během pár měsíců mi vyšly hned tři: léta očekávaná Bílá paní na hlídání 2, originální Neobyčejné příběhy pana inženýra a k tomu Věrtel plný pohádek. A taky jsem nadšeně pomohl nadšenému Broňovi rozmluvit Česko. 
3. Po celý rok jsem se důsledně věnoval svému vlastnímu projektu WORDLESS CARTOONS. 
4. Málokdo ví proč, ale nakreslil jsem výrazně víc aktů svých kamarádek než kdy předtím. Byla to jízda! 
5. Investoval jsem do krásných uměleckých tisků. Můžete si pořídit hezké obrázky pro dospělé (třeba tohohle turistu) i pro děti (třeba tuhle kouzelnou tramvaj).
6. Besedy s dětmi, které vždycky přinášely potřebné zpestření do monotónního ilustrátorského života, bych napočítal na prstech. Ale zase jsem si zkusil pár besed on-line – do Řecka, do Egypta i jinam – a taky to nebylo špatný.
7. Kreslil jsem samozřejmě pro spoustu větších či menších klientů. Moje obrázky jsou díky tomu k vidění v mnoha městech v Česku, mého medvídka propašovali až do televize a za jednu kresbičku jsem kromě honoráře dostal i kompletní vybavení pro svou postel. Děkuju! S velkým potěšením kreslím vtipy pro Michala Součka a časopis Rodina a škola. A pracoval jsem i pro další klienty, jako jsou Česká televize, Radiotéka, Contipro, Knihovna města Plzně, PMDP, Albatros, Albi a samozřejmě Muzeum strašidel a Pohádkový statek.    
8. Abych nezapomněl spisovatelské řemeslo, vyslyšel jsem nabídku na napsání humorné povídky do českého covidového Dekameronu. 
9. Protože stejně pořád sleduju, co je nového ve světě ilustrace, začal jsem ty nejzajímavější novinky dávat dohromady a zhruba jednou měsíčně publikovat.  Tu a tam pokračuju i v profilech mých oblíbených ilustrátorů na Instagramu.
10. Poskytl jsem pár velkých rozhovorů. Kromě toho novinového jsem v rámci Talkshow Košilatý fóry přímo před kamerou kreslil nahou modelku. A rozhodně zajímavý je, když rozhovor s váma vede kolega ilustrátor, v tomto případě Nikkarin.
11. Ale udělal jsem si čas i na blbiny, třeba na Jáchymův slovník.
12. A občas se v rámci duševní hygieny jen tak poflakuju po plzeňských kavárnách. Jestli mě někde potkáte, klidně si přisedněte ;-)

Musí si drak kupovat jízdenku za každou hlavu? Má pustit Jeníček ježibabu sednout? Může Šípková Růženka v autobusu spát? Potřebuje jelen se zlatými parohy do vozu náhubek? (Pokračování textu…)

My, svobodomyslní lidé, těžce neseme všechny proticovidové omezení a zákazy. Obzvlášť, musí-li člověk přemýšlet, zda je nebezpečnější covid nebo vládní nařízení. Ať chceme nebo nechceme, stejně se musíme systému přizpůsobit. Pokud tedy nechceme demonstrovat s pitomci proti rouškám, očkování a Billu Gatesovi… (Pokračování textu…)

Potkal jsem se nedávno s kamarádkou, která – stejně jako já – zkouší štěstí na Patreonu, tedy přimět své příznivce a fanoušky, aby jí za její krásné obrázky přispívali měsíční částkou, kterou považují za adekvátní, a umožnit jí tak svobodně tvořit. (Pokračování textu…)