Chlápek, kterého osobně skoro nikdo neznal, neskutečně pozitivním způsobem ovlivnil český internet a jeho uživatele. Schovaný za anonymním twitterovým účtem Cvrliky nezištně pomáhal všem statusům šířícím pozitivní energii, toleranci mezi lidmi, dobrou vůli a náladu. Za pár let touto nenápadnou a překvapivě jednoduchou metodou získal bezmála dvacet tisíc fanoušků. (Pokračování textu…)

Co je to za zmatečný nadpis, říkáte si možná. Je přece jasné, že je to klient, který si pro svůj záměr vybírá vhodného ilustrátora. Stejně jako si vyberete automechanika, aby se vám podíval na porouchané auto a nikoliv obráceně – tedy že by vám zničehonic zazvonil u dveří chlápek v montérkách a ptal se, jestli náhodou nepotřebujete vyměnit brzdovou kapalinu…

Máte pravdu. Ani já nechodím od domu k domu a neptám se lidí, jestli náhodou nechtějí nakreslit obrázek. A přece jsem to já, kdo si své klienty vybírá. A navíc to dělám dávno před tím, než si klient vůbec uvědomí, že by mohl někdy potřebovat něco nakreslit. (Pokračování textu…)

Když mladý brněnský ilustrátor známý pod nickem Slakinglizard přemýšlel nad nějakým smysluplným výtvarným projektem, přemluvila ho kamarádka, že zajímavější než portréty žen a dívek budou malby jejich genitálií. Zkusil tenhle ujetý nápad konzultovat na sociálních sítích, načež se dočkal spousty nevyžádaných sexuologických diagnóz a morálních odsudků (většinou od mužů), ale taky prvních fotek dámských intimních partií, které mu ženy ochotně posílaly, aby ho podpořily. (Pokračování textu…)

Neumím si pomoct – pořád kreslím obrázky plné radosti a dobré nálady, veselé postavičky, spoustu bezstarostných ilustrací pro děti. Nestěžuju si. Vy víte, že mě to baví. Ale taky víte, že z téhle škatulky rád občas vylezu ven a nakreslím nějaký vtip nebo nahatou slečnu. Dlouho jsem přemýšlel i o tom, jaké by to bylo, kdyby nějaký básník našel odvahu a nechal si těmi mými kresbičkami ilustrovat sbírku básní. A pak se ozval Karel. (Pokračování textu…)

Jsem v Bratislavě už měsíc a žiju tady překvapivě bohatým kulturním životem. Nicméně můj jediný únik mimo hlavní město byl zatím pracovní výlet do Piešťan. Do půvabného lázeňského města mě pozvala místní knihovna ve spolupráci s Českým centrem v Bratislavě, abych tam vyprávěl puberťákům, že život umělce na volné noze je naprosto báječný a že by o tom při volbě povolání mohli třeba taky eventuálně zauvažovat. A jelikož kluci a holky ten můj hodinový monolog v informačním centru vydrželi poslouchat téměř bez hlesu, možná to nebylo úplně marný. (Pokračování textu…)

Je mi to strašně líto, ale musel jsem to po týdnu vzdát.

Kromě nové knížky jsem si pro Bratislavu vymyslel ještě jeden projekt – každý den nakreslit krátký komiks o životě v cizím městě s cizími spisovateli… (Pokračování textu…)