Ekologické aktivistky vychrstly v Londýně rajčatovou polévku na slavné dílo Slunečnice Vincenta van Gogha. Jiní výtečníci v německé Postupimi zaútočili bramborovou kaší na obraz z cyklu Kupky sena francouzského impresionisty Claudea Moneta. Pokud se ptáte, jak se patláním jídla na vzácná plátna zlepší ekologická situace, tak vám neodpovím. Taky mi to připadá naprosto nepochopitelné.
(Pokračování textu…)
Aktivisté útočí jídlem na slavné obrazy

Jak jsem si vymýšlel jídlo

Co a proč jsem nakreslil na stránku o jídle v mé interaktivní mluvící knize Už vím jak, jste si prohlédli. Teď se můžete mrknout na to, jak se taková věc vymýšlí a kreslí. (Pokračování textu…)
William Boeing

V rodném listě měl sice uvedené jméno Böing, ale ještě během studií se nechal úředně přejmenovat. Původně podnikal ve dřevoprůmyslu, jenže pak se zbláznil do lítání. Koupil starou loděnici na řece Duwamish nedaleko Seattlu a začal v ní vyrábět letadla. Jeho společnost ovládla americký vzdušný prostor tak mohutně, že ji musel na příkaz federální vlády rozdělit na tři divize – United Aircraft Corporation, Boeing Airplane Company a United Airlines. Brzy na to z letectví odešel a věnoval se nemovitostem a chovu koní.
Vhrsti v Lidovkách

Noviny už léta nečtu a o ty Babišovy bych ani nezavadil. Když jsem si teď kvůli rozhovoru se mnou jedny koupil, překvapilo mě, jak uživatelsky nepřívětivé tohle médium je. Případá mi proti přírodě, že v 21. století něco takového ještě vůbec existuje. Jako bychom dnes ještě jezdili parními stroji. (Pokračování textu…)
Žížalí trenažér

Tohle mě bavilo a věřím, že vás to taky chytne. Vyzkoušejte si na vlastní kůži, jak se žije žížale v hlíně. Jaké na ni čekají nástrahy? Před jakými predátory musí unikat? Jak čelí podzemní vodě? A jak mrazu? A může si krtek hrát na metro? (Pokračování textu…)
Jak jsme si kreslili v Drážďanech

Jako jsem tady ukázal fotky ze svého workshopu v moskevské Ruské státní knihovně, chlubím se i fotkami z krásných prostor Haus der Kathedrale v centru Drážďan. Dětí přišlo výrazně víc, než jsem čekal. Snad proto, že v programu česko-německého festivalu, kde se mnohem slovutnější soubory a umělci, než jsem já, museli spokojit s několika řádky, zatímco já jsem dostal celou stranu…
S dětmi se skvěle kreslilo a povídalo. Prý není obvyklé, aby tak dlouho udržely pozornost a nezlobily. A skoro všechny perfektně znaly večerníček Bílá paní na hlídání. No a nakonec jsem prodal a podepsal skoro celý kufr knížek, který jsem do Drážďan přivezl. Omrkněte fotky, které pro vás pořídil Peter R. Fischer. (Pokračování textu…)