A teď zase něco z úplně jiného soudku. Japonský výtvarník Shinji Tsuchimochi (*1979) mě zaujal pozoruhodnými pohledy na každodenní život v tokijských ulicích. Nádech nostalgie, který z jeho obrazů cítíte, vyplývá z jeho silné inspirace tradičním japonským uměním dřevořezů ukijo-e (doslova obrazy pomíjivého života), které zažilo svůj vrchol v 17. až 19. století. Shinji Tsuchimochi kreslí samozřejmě digitálně a kromě starých dřevořezů se inspiruje mangou, pop-artem i moderní hudbou. Často svoje práce vyšperkovává futuristickými stroji, podivuhodnými zvířaty a dalšími fantaskními prvky. (Pokračování textu…)

Noviny už léta nečtu a o ty Babišovy bych ani nezavadil. Když jsem si teď kvůli rozhovoru se mnou jedny koupil, překvapilo mě, jak uživatelsky nepřívětivé tohle médium je. Případá mi proti přírodě, že v 21. století něco takového ještě vůbec existuje. Jako bychom dnes ještě jezdili parními stroji. (Pokračování textu…)

Nový seriál České televize, na kterém jsem spolupracoval, a pak vám ukazoval fotky z natáčení, se jmenuje Rejpavá žížala. Jde o šestnáctidílný pořad o tom, jak se můžou děti už v útlém věku začít chovat ekologicky a změnit životní prostředí k lepšímu. Vysílat se bude na Déčku od začátku září až do Vánoc.

Čím jsem přispěl já? (Pokračování textu…)

Jak se rodí styl v kreslených vtipech? Proč jeden kreslíř čmárá obrovské frňáky a druhý nechá obličej klidně bez nosu? Proč někdo kreslí oči jako výrazné ovály, zatímco jinému stačí udělat dvě malé tečky? Proč vypadá typická figurka jednoho tvůrce jako trpaslík s velkou hlavou a někdo jiný je třeba charakteristický vytáhlými postavami? Proč někdo kreslí linku tenkou a rozechvělou, zatímco jiný výtvarník pracuje s pevnou, tučnou čárou? Přemýšleli jste o tom někdy? (Pokračování textu…)