Na jedné straně vypráví Marián Jelínek o tom, v jakém žijeme blahobytu, na další straně škodolibě nahlížím na učitelské povolání. To vše v lednovém čísle časopisu Rodina a škola. Mimo jiné to znamená, že vtipy k fejetonům Evžena Bedrníčka (taky pseudonym) vymýšlím už šestým rokem. (Pokračování textu…)

Stálo to spoustu peněz a nervů, ale nakonec se to povedlo. Vhrsti je teď Úřadem průmyslového vlastnictví České republiky oficiálně registrovaná značka. Mám ochrannou známku číslo 373526. (Pokračování textu…)

Ač na ní už několik měsíců intenzivně dělám, moje příští autorská kniha vyjde – když se to povede – v roce 2020. Tak vám musím ty informace dávkovat postupně, abych si nevystřílel munici. Už víte, že jsem na ní podepsal lukrativní smlouvu a že ji píšu v Excelu.

Dneska vám prozradím, že hlavní postavou budu já. (Pokračování textu…)

Mám skvělé fanoušky. Třeba manželé Píšovi z Jindřichova Hradce jsou tak zapálení, že mi poslali dárek. Prostě jen tak pro radost paní Píšová upletla naší Karolínce k prvním narozeninám tyhle krásné ponožky. Neznáme se, nikdy jsme se nepotkali, a najednou mi pošťačka přinese nečekaně milý balíček. (Pokračování textu…)

Kdysi dávno, těsně potom, co jsem si vymyslel ten pošahaný pseudonym a rozhodl se, že se stanu slavným komiksovým autorem, poslal jsem svoje první komiksy do již tehdy kultovního evropského časopisu Stripburger. Ten publikuje nezávislé komiksy z celého světa už od roku 1992. A – světe, div se – oni ty moje první neumělé pokusy opravdu otiskli! A díky tomu objevili nového komiksáře Vhrstiho i doma v Česku. (Pokračování textu…)

Když jsem se v roce 1996 těšil do Prahy na koncert Tiny Turner, nenapadlo mě, že se dočkám něčeho mnohem většího a důležitějšího, než jsou skvělé písničky a velkolepá show. Hvězda mých dětských let prosezených za dohnívajícího socialismu u sledování hudebních pořadů na západoněmeckých televizích totiž k mému velkému úžasu nepřijela jenom zazpívat nebo zatančit a odjet na další štaci. Ona se přišla rozdat. (Pokračování textu…)