Znáte Only Fans – sociální síť, na které se holky ukazujou na fotkách a na videích s neslušným obsahem pro své fanoušky, kteří si za přístup k takové produkci platí? V poslední době se o tomhle kontroverzním způsobu vydělávání peněz hodně mluví. Jedni jsou nadšení, zatímco druzí považují takový výdělek za minimálně nedůstojný. A zatímco se tyto dva tábory přou, na Only Fans houfně spěchají publikovat dráždivé fotky a videa i tak zvané celebrity, když vidí, jaké pohádkové výdělky jsou některé “obyčejné” holky schopné generovat.

Jak už to u mě někdy bývá, založil jsem si Only Fans dávno před tím, než to bylo in. Ne, neukazuju se nikde nahatý. Mám svůj kreslící projekt Wordless Cartoons na Patreonu. A když si odmyslíme trochu jiný obsah – bezeslovné kreslené vtipy místo erotiky (ačkoliv…) – je to vlastně úplně stejné. S tím rozdílem – a to je velká novinka – že za můj obsah platit NEMUSÍTE! Dostaneme se k tomu níže. (Pokračování textu…)

 

Byl jsem hostem podcastu Byznysové jednohubky. Ve dvacetiminutovém rozhovoru jsme si s Lucií Dědkovou povídali, jak se mi daří, a co to vlastně obnáší být ilustrátorem na volné noze. A pak mě Lucie vyzvala, abych poradil něco zajímavého a podnětného divákům. Do podnikání, do života… Jenže, jak u mě bývá obvyklé, zapomněl jsem k tomu zmínit spoustu věcí. Tak jsem se rozhodl to ještě jednou přehledně sepsat.

Podívejte se na video, a pak si přečtěte tenhle článek. Anebo naopak. Je to na vás.

A jaká byla ta rada? (Pokračování textu…)

Takovej hezkej robot přišel pokřtít Neobyčejné příběhy pana inženýra. Knížku jsme polili dětským sektem ze stylových plechových olejniček. Do Národního technického muzea přišla velká spousta milých lidí a dětí. A luxusní inženýrská kapela. A byl i neméně luxusní raut. A Karel Loprais v publiku jako bonus.

Potkal jsem se nedávno s kamarádkou, která – stejně jako já – zkouší štěstí na Patreonu, tedy přimět své příznivce a fanoušky, aby jí za její krásné obrázky přispívali měsíční částkou, kterou považují za adekvátní, a umožnit jí tak svobodně tvořit. (Pokračování textu…)

Už nějakou dobu pracuju na projektu, o kterém jsem dosud zarytě mlčel. Rozhodl jsem se vstoupit na území, ze kterého se tisíce mých kolegů, kreslířů a ilustrátorů z celého světa, odplazily s nepořízenou jako spráskaní psi. Počáteční nadšení brzy vystřídalo trpké vystřízlivění, až nakonec hodil umělec tužku do žita. (Pokračování textu…)

… hned si ho někam načmáře, jelikož dobře ví, že když to neudělá, přijde o něj. Už mnohokrát v životě si totiž řekl: “Tohle je dobrý, to si zapamatuju a zaznamenám později,” a přesně tím okamžikem geniální myšlenku spláchnul do záchodu. V té šílené, nepochopitelné věci, co nosí v lebce, už to prostě nikdy nedohledá, i kdyby se rozkrájel. (Pokračování textu…)