Po třech besedách s dětmi v dobřanské městské knihovně jsem si zaběhl k řece. Jenže byla strašná zima, a já si vyšel jako na motýly. Příště se musím pořádně oblíknout. Příště totiž budu besedovat v Rusku. Ale o tom až v dalším článku.

Když kreslím, jsem to já, kdo určí, jaký tvar budou mít kopce na obzoru, bude-li na ně pršet nebo nade vším zazáří slunce. Kde poroste tráva a kudy poteče řeka. Kde se budou pást ovce a kde postavím domy. Jsem to já, kdo rozhodne o každém lístečku na stromě, stejně jako o každé bytosti, která se na scéně objeví. To já vdechuji svému obrázku život. Je to můj svět a jen na mně záleží, jak to v něm bude vypadat. (Pokračování textu…)

Tohle neříkám já, to jsou slova malíře Kamila Lhotáka. Přečtěte si to pozorně až do konce, a pak zkuste říct, že byste sice taky rádi malovali, ale nemáte nápady. To fakt nejde. A nejlepší na tom je, že Lhoták přesně tohle všechno skutečně maloval. Je to tedy naprosto upřímné a autentické svědectví o tom, že buď tvoříte anebo hledáte výmluvy. I když… i mistr Lhoták si občas dával vtipná omezení. (Fotka je ze Lhotákovy letošní výstavy v Obecním domě.)

(Pokračování textu…)

Předposlední soutěž s předposlední omalovánkou. V plzeňských Radničních listech vyšel minulý týden obrázek nejstaršího dochovaného kostela ve městě ležícího na soutoku Berounky a Úslavy. I tentokrát můžete soutěžit o velmi zajímavé ceny. Pokud najdete pět rozdílů mezi obrázky, mrkněte se na poslední stránku Radničních listů na pravidla soutěže. (Pokračování textu…)

Máme tu další skvělou básničku Jiřího Žáčka o složitých klimatických aspektech školní docházky. Knížka Odemyky zamyky je sice neprodejná, ale na Vhrsti.cz ji postupně vydáme úplně celou!