Jednou ze stovek obětí šíleného íránského režimu se nejspíš stal ilustrátor Mehdi Bahman. Hlásal totiž náboženskou toleranci i přátelství mezi Muslimy a Židy, ilustroval Tóru a Bibli a poskytl rozhovor izraelské televizi, ve kterém kritizoval zavedení práva šaría a další zvěrstva, které se v jeho zemi dějí, zejména během protestů vyvolaných smrtí dvaadvacetileté Mahsy Aminiové ve vazbě, do které byla uvržena za to, že měla špatně zahalené vlasy. Žádné další podrobnosti o Bahmanově osudu nebyly zveřejněny.
(Pokračování textu…)

Moje zážitky a dojmy z nedávné návštěvy Moskvy už jste četli a kresbu ze skicáku viděli, že? Slíbil jsem vám fotky, jenže pak se do toho trochu zamotal večerníček. Takže až teď. Příště konečně ukážu, proč jsem vlastně do Ruska zadarmo letěl.
(Pokračování textu…)

Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)