Pamatujete doby, kdy jsme si posílali pohledy? Z výletů, z dovolených, z pionýrských táborů? Taky je vám trochu líto, že už tenhle krkolomný a nesmyslně nákladný zvyk dávno vytlačily naše chytré telefony do sfér libůstek staromilců podobně jako gramofony na kliku nebo tranzistorová rádia.  (Pokračování textu…)

Po nešťastném češtinářovi dorazila do schránky i vzpomínka na letošní úspěšnou houbařskou sezónu. Tu jsem zvěčnil pro budoucí generace ve své autorské rubrice v časopisu Naše rodina. (Pokračování textu…)

Čas od času si nějaký sběratel autogramů dá tu práci a najde si moje jméno a adresu, aby mi poslal žádost o autogram. Většinou svou prosbu doprovodí extrémně milým dopisem. Zjevně mají vyzkoušeno, že to pak nejlíp funguje, tedy že své kartičky s podpisem v předem ofrankované obálce dostanou zpátky. Třeba tady jedna paní z Prahy. (Pokračování textu…)

My vesničani se na návštěvách hlavního města rádi necháváme překvapovat tím, kde se asi ocitneme, když v metru nastoupíme na eskalátory. Jsou-li eskalátory dostatečně dlouhé, fantazie se může rozeběhnout do netušených dálek… (Pokračování textu…)

Před pár dny jsem tady psal, že raději než penězi přispívám na charitativní projekty tím, že jim něco hezkého nakreslím. Včera jsem našel ve schránce zrovna něco takového – stolní kalendář spolku OBRAZ – Obránci zvířat, do kterého jsem přispěl rozvernou ilustrací. Kalendář vám pošlou, pokud do konce roku přispějete na jejich činnost. Spolek se snaží zejména o zákaz kožešinových farem a množíren psů, ale myslí třeba i na pejsky zapomenuté v horkem rozpálených autech. (Pokračování textu…)