I když ještě před pár lety bych si na tom možná i zakládal, dneska už si nemyslím, že si všechno nejlíp udělám sám.

Třeba nová podoba mého webu, a nejen ta vizuální. Jistě bych se mohl jako vždycky spolehnout na zdravý selský rozum, rozvrhnout si strukturu a všechny texty o sobě a své práci si napsat sám. Vždyť jsem přece spisovatel, tak jak by to mohl někdo umět líp?

Jenže bohorovnost tu není na místě. Podobně jako při sexu může váš partner objevit dosud utajené erotogenní zóny, a přinést vám tak do života nové netušené radosti, i v jiných oblastech života bývají podněty “zvenku” nenahraditelné. Občas zkrátka potřebujete někoho, kdo vám řekne, co děláte blbě, a ukáže cestu, kudy dál. Bez ohledu na to, jak dobrý jste v psaní nebo jak moc makáte na svém sebezdokonalování, co všechno se učíte či kolik chytrého přečtete…

Já jsem si třeba na skvělém kurzu Blog to business / Business to blog Michelle Losekoot a Karla Mindless Novotného uvědomil, že bych měl svůj web mnohem razantněji překlopit do podoby blogu, než jak jsem to polovičatě dělal dosud. Jenže to byl jenom začátek. Pořád jsem nevěděl, jak zjednodušit stávající nabídku a rubriky. Vždyť přece všechno, co jsem tam dosud psal, bylo tak důležité a nenahraditelné!

A tak jsem si najal specialistu na obsahový marketing Ondřeje Jireše. Hned na první schůzce mi začal klást nepříjemné otázky a navedl mě na spoustu skvělých myšlenek. Z té beztvaré, umatlané představy, která se mi tehdy ztěžka převalovala v hlavě, jsme začali brousit konečně něco smysluplného.

Po čtyřech měsících práce (a péčí dalšího profesionála – programátora Martina Matějů) mám nový web. Může se vám zdát oproti předchozímu vizuálně poněkud strohý, ale – a to je taky můj nový objev – web nemáte proto, aby se líbil, ale aby plnil svůj účel! A mně se líbí, i když je úplně jiný, než jak jsem si ho původně představoval. Člověk si holt musí nechat poradit, jinak se nikdy nikam neposune.

Vítejte na Vhrsti.cz, přátelé. Mám radost, že jste tady!

Když je ten Valentýn, mám tu něco romantického :-)

Začalo to zemětřesením. Jako by domy a lidi byly jen umělohmotné figurky rozestavěné na deskové hře, se kterou rozdováděné dítě lomcuje na stole sem a tam. Fascinuje mě, jak Japonci berou tyhle situace jako přírodní úkaz na úrovni větru nebo deště. Ani se nezastaví, aby počkali, až to přejde. (Pokračování textu…)

Udělal jsem si malé komiksové cvičení podle stejnojmenné povídky Miloše Čermáka. Doufám, že komiks udělá radost nejen Milošovi, ale i vám. (Pokračování textu…)