Před rokem touhle dobou jsem se těšil na vydání své monumentální knihy Už vím jak. Když jsem si na to vzpomněl, napadlo mě, že bych vám po stavění domů, výrobě nábytku, produkci potravin a výrobě porcelánu, skla, hrnců a příborů mohl ukázat, jak se dělá oblečení.

Skromně předesílám, že veškerou rešerši, stejně jako všechny texty a kresby, jsem si dělal sám. (Pokračování textu…)

K velké tlusté knížce se jménem Matisse na hřbetu nebylo jednoduché se dostat. Musel jsem si v tátově ateliéru přistrčit židli trochu bokem, vylézt na ní, natáhnout se přes stůl, otevřít skleněnou skříň, vytáhnout tu bichli tak, aby se s ní nevysypala půlka police, slézt s ní ze židle a někde si jí v klidu listovat. A pak ji zase opatrně vrátit na místo. To je moje dětská vzpomínka na fauvistu, který vedle Picassa asi nejvíc ovlivnil malířství 20. století.

Dávno před tím, než Louis Pasteur dokázal, že bakterie zabíjí teplo, experimentoval pařížský kuchař Nicolas Appert s konzervací polévek, zeleniny, džusů, mléčných výrobků, želé, džemů a sirupů ve skleněných lahvích. A úspěšně! Appertova kniha Umění zachování živočišných a rostlinných látek byla první kuchařkou svého druhu a autor za ní inkasoval 12 tisíc franků.

Noviny už léta nečtu a o ty Babišovy bych ani nezavadil. Když jsem si teď kvůli rozhovoru se mnou jedny koupil, překvapilo mě, jak uživatelsky nepřívětivé tohle médium je. Případá mi proti přírodě, že v 21. století něco takového ještě vůbec existuje. Jako bychom dnes ještě jezdili parními stroji. (Pokračování textu…)

Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)