Pořád mám pocit, že toho moc nedělám, moc nestíhám, že za mnou nejsou vidět žádné výsledky… A tak se vždycky ohlédnu za uplynulým rokem, abych se aspoň trochu ujistil, že to s tou mojí prací zas až tak zlé nebylo. (Pokračování textu…)

Moje výjezdy za dětmi do knihoven, škol a školek jsou kvůli tomu pitomému viru čím dál vzácnější. Dnes tedy zaznamenávám šťastný den. Kreslil a vyprávěl jsem si dětmi v Kovářově a v Božeticích. Nepřízeň počasí pro kreslení venku jsem přečůral kreslením z auta.

 

Připadal jsem si jako Alenka v říši divů, už když jsem slyšel pár mých amatérských písničkových pokusů natočených v profesionálním studiu. A teď zírám zas! (Pokračování textu…)

“… a ilustrátoři nebudou mít co žrát.” Právě tahle variace na slavnou repliku Stelly Zázvorkové z Hřebejkových Pelíšků se nejčastěji objevuje v souvislosti se zbrusu novým programem, který za vás zadarmo a během pár vteřin nakreslí všechno, na co si vzpomenete.

Načmáráte myší třeba tohle… (Pokračování textu…)

Maminku jsem coby objekt svého výtvarného snažení posadil před své kreslířské náčiní mnohokrát. Nejraději vzpomínám na portrét z profilu někdy ze základní školy. Ten se patrně povedl tolik, že jej pak moji hrdí rodiče ukazovali návštěvám, které nad kresbičkou uznale pokyvovali hlavami a říkali: “Ten kluk má talent.” (Pokračování textu…)

Na mateřskou školku mi zbylo v hlavě jen několik kusých vzpomínek: jak jsem na vánoční besídce recitoval básničku o kaprovi a skoro jsem to nezkazil, jak jsem jedné sympatické holčičce málem zlomil nos, jak jsem jedl ty skvělé obědy jen s výhružně položenou vařečkou na stole, jak jsem kreslil maminku nebo jak jednou všem klukům vyšetřovali, zda nám sestoupily varlata. (Pokračování textu…)