Nebudu už tady psát, proč dělám tenhle seznam a proč byste ho neměli číst. Vysvětloval jsem to tu zhruba před rokem. Pojďme rovnou na to: (Pokračování textu…)

Vyjel jsem po nějaké době od nás z brdských lesů do civilizace a nestačil jsem se divit, jak jsem znenadání slavnej na všech poštách a v trafikách. Tak z toho mám radost. Akorát nevím, jestli mi ty prachy vyplatí jen tak nebo jestli jim za to namaluju aspoň nějakej malej obrázek…

Od kreslení desátého dílu večerníčku Bílá paní na hlídání jsem si odskočil do pražského Goethe Institutu, kde jsme s velkou slávou vítali parádní německou verzi Mit der weißen Frau ist kein Tag mehr grau! (Vlastně k tomu mělo dojít už v listopadu, ale to jsem byl ještě v Bratislavě, tak to kvůli mě šoupli až na prosinec.) (Pokračování textu…)

Celý rozhovor z časopisu Naše rodina teď se souhlasem redakce zveřejňuji exkluzivně na Vhrsti.cz:

Poznali jsme se před lety, když ilustroval Boříkovy lapálie Vojtěcha Steklače. Tehdy jsme společně vyrazili do Liberce na besedu s dětmi. Od té doby s Vojtěchem Juríkem na sebe tu a tam přinatrefíme, a jak jste jistě zaznamenali, výtvarník říkající si Vhrsti kreslí pro Naši rodinu Úsměv na měsíc. Povídali jsme si spolu na dálku po e-mailu i zblízka v rodinném domku. Na jaké téma? Především o kreslení.

(Pokračování textu…)

Sedím v parádní kanceláři starosty Františkových Lázní Jana Kuchaře a podepisuji se do pamětní knihy vzácných hostů lázeňského města. Na předchozích stránkách zahlédnu Klause, Zemana, nějaké Číňany… (Pokračování textu…)