Mám moc rád Bayardovu knížku Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli. Autor nás nenabádá, abychom svým přátelům lhali nebo něco předstírali. Jen se snaží nás trochu uvolnit, abychom nebrali tak vážně, když se v nějaké diskuzi o knihách třeba trochu ztratíme. A tady mám pro vás další užitečné tipy. Tentokrát o tom, jak mluvit o knihách tak, jak se o nich obvykle nemluví. (Pokračování textu…)

Kreslíš a už víš, že nikdy nepřestaneš. Je to přesně to, co tě naplňuje, v čem jsi našel smysl života. Kreslení jsi ty! (Pokračování textu…)

Prostě si jen tak doma v obýváku brnkáte na piano. Občas si složíte písničku a napíšete si k ní text. Nebo naopak – zkusíte si na vlastní básničku vymyslet jednoduchou melodii.

Nikdy mě nenapadlo, že by některý z mých hudebních pokusů měl opustit stěny našeho domu. Jenže najednou – ani nevíte jak – stojíte v hudebním studiu a nahráváte. Pak to někomu pustíte, abyste zjistili, jestli to k něčemu je, a on se vám při tom rozpláče dojetím. Tak rozdáte pár CD mezi své známé a oni vám hlásí, že to musí poslouchat pořád dokola, a že tři písničky jsou žalostně málo. (Pokračování textu…)

Letos v lednu jsem měl trochu času, tak jsem si nakreslil jeden rozmarně letní komiks. Je to trochu autobiografické – takovou podobnou slečnu jsem tam jednou opravdu potkal… Bavte se :-)

(Pokračování textu…)

Když jsem se nedávno potkal s jedním kolegou na výstavě mladých ilustrátorů, jen těžko jsme na pracích studentů prestižních výtvarných škol hledali něco pozitivního. Většina z nich evidentně uvízla v pasti konceptu “čím to nakreslím ošklivější a nepochopitelnější, tím víc to bude umění”. Sám bych se za podobné nepovedené kresby ze skicáku na výstavě hluboce styděl, nikomu však jeho uměleckou cestu za přízní čtenářů neupírám. (Pokračování textu…)