Nechci tvrdit, že stál rok 2022 kompletně za hovno, ale fakt je, že to bylo pracovně i soukromě řekněme zajímavý období. Soukromý věci si nechám do soukromí, tady máte malý přehled toho, co jsem vloni zhruba kreslil. (Pokračování textu…)

 

Kdysi jsem do knihy Ještě jsme ve válce přispěl komiksem o životě Leopolda Färbera. Letos jsem do knihy The Last Lesson nakreslil podle scénáře Maryam Ayoubové a Amelie Wendlingerové příběh Sonji Sprössigové, která na vlastní kůži zažila, jak otřesně se zacházelo s nepohodlnými dětmi v někdejší NDR.

Původním povoláním filmař získal za své dětské knihy taková prestižní ocenění jako Státní cenu SSSR nebo Řád rudé hvězdy. Věděli jste ale, že Nosov nebyl Rus, nýbrž Ukrajinec? Pokud jste vyrůstali v socialismu, jeho Neználkovi jste se nemohli vyhnout. A co vy, mladší? Znáte?

Tak dlouho se někteří šneci snaží budovat komunismus, až zjistí, že to prostě nejde…

Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)

Když jsem se v roce 1996 těšil do Prahy na koncert Tiny Turner, nenapadlo mě, že se dočkám něčeho mnohem většího a důležitějšího, než jsou skvělé písničky a velkolepá show. Hvězda mých dětských let prosezených za dohnívajícího socialismu u sledování hudebních pořadů na západoněmeckých televizích totiž k mému velkému úžasu nepřijela jenom zazpívat nebo zatančit a odjet na další štaci. Ona se přišla rozdat. (Pokračování textu…)