To jsou takové životní paradoxy. Při hodinách výtvarné výchovy se trápíte. Na lidušku se necháte zapsat spíš proto, aby vás vzali na školu, než že byste do toho byl blázen. Beztak vám všichni cpou, že máte talent a že se umíte dívat, a vás fakt nenapadá žádný jiný obor, ke kterému byste měli nějaký pozitivní vztah. (Pokračování textu…)

V dějinách umění budete těžko hledat všednější motiv než nahé ženské tělo. Podle jedné studie tvoří zobrazení mužského těla asi jen 4 % z celkového počtu nahých lidských postav od antiky až po současnost. Proč právě tolik? :-)

Tak teď vážně. Vždyť už to všechny akorát otravuje. Pořád jen ženy, ženy, ženy… Proč pořád jen ženské tělo? (Pokračování textu…)

Většinu toho, co jsem tady chtěl zmínit o Nobelovi, jsem napsal už u jeho univerzitního spolužáka Ascania Sobrera. Snil o tom, že jeho dynamit ukončí všechny války a civilizované státy rozpustí své armády. To se asi tak úplně nepovedlo, ale majetek, který svou činností nashromáždil, dodnes stačí na mimořádné odměny laureátům ceny nesoucí jeho jméno.

Málo známou skutečností je, že v roce 1896 napsal divadelní hru, která ve své době způsobila skandál. Jeho soukromé deníky a korespondence byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.

Tehdy ještě budoucí Italský chemik objevil už při svých studiích v Turíně výbušninu nitroglycerin. A teď to teprve začne být zajímavé: Na univerzitě měl Sobrero spolužáka ze Švédska, jistého Alfreda Nobela. Asi nemusím psát, co z jeho nitroglycerinu vyrobil, že?

Jeho obrázky zná v Česku úplně každý. Jenže o Josefu Ladovi toho ví většina lidí překvapivě málo. A i to, co ví, ví většinou úplně špatně. Ostatně – přesvědčte se sami. (Pokračování textu…)