Když v roce 2005 vydal Richard Müller desku s názvem 44, přišlo mi to číslo neuvěřitelně depresivní. Fakt může někomu bejt 44? A je to ještě vůbec život? Člověk, kterýmu je 44, je prostě starej a stáří je smutný, bezvýchodný. (Pokračování textu…)

Abych viděl, jak budu vypadat, až budu starý, vyvinul jsem vlastní aplikaci. Projel jsem v ní svůj obličej a musím říct, že jsem s výsledkem celkem spokojený. O názvu ještě přemýšlím, ale mohlo by se to jmenovat třeba FaceApp.  (Pokračování textu…)

Před rokem jsem začal s pravidelnými pátečními básničkami Jiřího Žáčka s mými ilustracemi tady na blogu Vhrsti.cz. Knížku básniček Odemyky zamyky si totiž nikdo nemůže koupit v žádném knihkupectví. Byla vydána jen pro třicet tisíc loňských prvňáčků. Všichni ostatní si ji tedy mohou užít aspoň tady. Nebo třeba na Pinterestu.