Minule jsem tu psal, jak jsem při ilustrování mojí nejnovější knížky pořádně popustil uzdu své fantazii. Jak jsem se vyřádil na všech učitelích a žácích, řediteli i školníkovi. A jak jsem se pak bál, že mi to nemůže projít.
Ano, byl jsem toho plný. Ponořil jsem se do práce a nekoukal nalevo ani napravo. Nadšeně jsem plaval v bezbřehých vodách fantazie a pořád jsem měl v hlavě jenom bubáčka Bubuše. S Bubušem jsem vstával, s Bubušem jsem trávil celé dny, s Bubušem jsem usínal. Bubuš byl – i s malým parazitujícím šnečkem na svém bedlovém klobouku – se mnou pořád. Kreslil jsem Bubuše nejspíš i ze spaní. I moje žena nakonec přijala bubáčka Bubuše do rodiny… (Pokračování textu…)