Jak jsem se při kreslení dopustil neuvěřitelného omylu

ilustrace z pohádky

Minule jsem tu psal, jak jsem při ilustrování mojí nejnovější knížky pořádně popustil uzdu své fantazii. Jak jsem se vyřádil na všech učitelích a žácích, řediteli i školníkovi. A jak jsem se pak bál, že mi to nemůže projít.

Ano, byl jsem toho plný. Ponořil jsem se do práce a nekoukal nalevo ani napravo. Nadšeně jsem plaval v bezbřehých vodách fantazie a pořád jsem měl v hlavě jenom bubáčka Bubuše. S Bubušem jsem vstával, s Bubušem jsem trávil celé dny, s Bubušem jsem usínal. Bubuš byl – i s malým parazitujícím šnečkem na svém bedlovém klobouku – se mnou pořád. Kreslil jsem Bubuše nejspíš i ze spaní. I moje žena nakonec přijala bubáčka Bubuše do rodiny… (Pokračování textu…)

Otevři celý článek

Možná jsem drzý, ale tohle je opravdu strašidelná škola

ilustrace do dětské knihy

Moc rád bývám při kreslení ilustrací drzý. Už moji první ilustrovanou knížku Dva tucty plzeňských pohádek a pověstí (mimochodem letos vyšel dotisk) jsem si troufl vyzdobit vodními pannami “nahoře bez”, což jsem před nakladatelem hájil argumentem: “Aby z toho děti taky něco měly.”

Prošlo mi to tenkrát překvapivě hladce, a tak jsem příště přitvrdil. “Bohužel, pivní vílu s půllitrem v ruce na obálku dětské knihy opravdu kreslit nemůžeš,” dozvěděl jsem se záhy.

Když jsem dostal k ilustrování text knihy Strašidelná škola, nakladatel i paní autorka zjevně očekávali klasické Vhrstiho panáčky s typickým “šrafováním”. Jenže já jsem si řekl, že strašidelnou školu přece nebudu kreslit tak obyčejně a rozjel jsem fantazii na plné obrátky. Začal jsem si vymýšlet školáky s ptačíma nohama, školačky s hady místo copů, učitele s choboty, školníka s ještěřím tělem a ředitele, který vypadá jako hromada chlupů s cylindrem. (Pokračování textu…)

Otevři celý článek

12 pohádek

úplně zadarmo!

Získejte e-mailové novinky z první ruky. A k tomu e–book s 12 veselými pohádkami.