Zdokonalil šicí stroj tak, že ho najednou mohl používat úplně každý. Firma, kterou založil s newyorským právníkem Edwardem C. Clarkem, mu i díky pokrokovým obchodním praktikám vynesla pohádkové bohatství, pět manželek a honosný zámek v Paigntonu. Přitom se chtěl původně živit jako herec a svůj první patent na vrtačku kamene prodal jen proto, aby si umělecký život mohl dovolit.

Co a proč jsem nakreslil na stránku o jídle v mé interaktivní mluvící knize Už vím jak, jste si prohlédli. Teď se můžete mrknout na to, jak se taková věc vymýšlí a kreslí. (Pokračování textu…)

Německý inženýr a zaměstnanec drážďanské firmy Teekanne nevynalezl čajový sáček. Pytlíky se dělaly už před ním, jenže se šily ručně z hedvábí, čemuž odpovídala i jejich cena. Rambold vymyslel sáčky z jemného papíru i způsob jejich skládání a nakonec i stále dokonalejší a rychlejší balicí stroje. Tím se zasloužil o rozšíření čajových sáčků do celého světa v podobě, v jaké je používáme dodnes. Narodil se přesně před 120 lety ve Stuttgartu a dožil se úctyhodných 95 let.

Noviny už léta nečtu a o ty Babišovy bych ani nezavadil. Když jsem si teď kvůli rozhovoru se mnou jedny koupil, překvapilo mě, jak uživatelsky nepřívětivé tohle médium je. Případá mi proti přírodě, že v 21. století něco takového ještě vůbec existuje. Jako bychom dnes ještě jezdili parními stroji. (Pokračování textu…)

Už jste se podívali, jak složitě jsem vymyslel první dvoustránku do knížky Už vím jak. Jak jsem to všechno dělal? (Pokračování textu…)

Ve firmě Westinghouse opravoval parní stroje, u Thomase Edisona se vypracoval na hlavního inženýra, ale už tehdy experimentoval s benzinovými motory. Jeho první automobilka brzy zkrachovala, ale druhý pokus s firmou Ford Motor Company už vyšel bezvadně.