“… a ilustrátoři nebudou mít co žrát.” Právě tahle variace na slavnou repliku Stelly Zázvorkové z Hřebejkových Pelíšků se nejčastěji objevuje v souvislosti se zbrusu novým programem, který za vás zadarmo a během pár vteřin nakreslí všechno, na co si vzpomenete.

Načmáráte myší třeba tohle… (Pokračování textu…)

1. Dostal jsem Novinářskou cenu za nejlepší kreslené vtipy v českých a slovenských médiích. “Slušní Češi” mě však zpychnout nenechali, takže kreslím dál. Na mém blogu najdete desítky vtipů úplně zadarmo, tak se bavte!
2. Ještě mnohem neuvěřitelnější byl můj první nesmělý pokus o vlastní hudbu s vlastními texty. Vydal jsem si CD Slunce si modrou pluje lodí se třemi prvními písničkami. O čem si povídají ptáci, můžete zjistit hned na YouTube.
3. V České republice vyšla pravděpodobně první knížka s titulky. Jsem rád, že jsem mohl být u toho. S ilustracemi na druhém dílu už jsem téměř hotov. Těšte se.
4. Ve Františkových Lázních jsem si nejen kreslil, ale podepsal jsem se do pamětní knihy a zúčastnil se obnoveného festivalu, na kterém jsem jako student sbíral své první literární zkušenosti.
5. Když začnete psát články, které se lidem líbí, může se stát, že vás pak někdo osloví, abyste něco zajímavého napsali i pro ně. Asi tedy budu příležitostně psát i dál.
6. Je příjemné občas něco nakreslit opravdu jen pro radost nebo prostě proto, že vám to připadá důležité. Takže jsem letos kreslil třeba pro Obránce zvířat, Pacienty IBD ale i k významnému výročí Evropské unie.
7. Ke společenským hrám, které jsem kdy kreslil, přibylo v roce 2016 hned několik nových: další hry do auta a hry, které naučí vaše děti správně mluvit.
8. Plzeňské strašení počtvrté dalo vzpomenout na mou letitou spolupráci s Muzeem strašidel.
9. Nabídky na sólové výstavy jsem až na jednu výjimku zatvrzele odmítal i v roce 2016, ale povedlo se několik hezkých společných. Plzeňskou bublaninu jsme s kolegy Šlajchem a Trnkou servírovali i v Brně. Hodně se mluvilo i o výstavě ke kulatinám Václava Havla. Výstavu k polokulatinám Evropské unie v Maastrichtu už jsem zmiňoval. Novinářskou cenu vlastně taky, výstava proběhla v Bratislavě. Bylo toho víc…
10. Média: Občas o mně něco napsali v tisku, v rádiu vysílali moje pohádky, párkrát jsem byl v televizi, asi třikrát na ČT24, z toho jednou docela vtipně.
11. Samozřejmě jsem celý rok poctivě jezdil po celé republice a besedoval s dětmi, ale i se studenty a dospěláky. Festivalu ve Františkových Lázních jsem věnoval zvláštní bod, ale četl jsem i na Noci literatury a kreslil na LiterArtuře. Přispěl jsem svým dílem i k Březnu – měsíci knihy.
12. Tohle zatím není vidět. A ještě dlouho nebude. Přesto je to rozhodně zpráva hodná zaznamenání v tomto přehledu: Začali jsme s Českou televizí točit nové díly večerníčku Bílá paní na hlídání!

Po pauze způsobené vloženým seriálem o tom, jak se stát profesionálním ilustrátorem, můžete posedmé nahlédnout do světa mých oblíbených ilustrátorů, komiksářů a animátorů z celého světa, o kterých jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, ale podle mě si zaslouží vaši pozornost. Jednu věc však musím přiznat: název mého seriálu je přece jen trochu zavádějící. Rozhodně nejde o žebříček žádných slavných ilustrátorů. Mezi známé a úspěšné umělce, jakými jsou třeba Lewis Trondheim nebo Shaun Tan, se nezdráhám zařadit i úplně neznámé studenty, amatéry nebo řadové storyboardisty ve velkých studíích. Prostě proto, že se mi líbí. Omrkněte je všechny: 1., 2., 3., 4., 5., 6. (Pokračování textu…)

Sedím v parádní kanceláři starosty Františkových Lázní Jana Kuchaře a podepisuji se do pamětní knihy vzácných hostů lázeňského města. Na předchozích stránkách zahlédnu Klause, Zemana, nějaké Číňany… (Pokračování textu…)

Pokud už jednou dáváš svoje ilustrace na sítě, jako je Pinterest, Behance nebo DeviantArt, byl by hřích nepodívat se, co a jak kreslí “konkurence”. To jsem dal do uvozovek, protože – pamatuj si – konkurence v tomhle oboru neexistuje. Nikdo nekreslí stejně jako ty. Nikdo nemůže nabídnout klientům to, co ty. Jsi unikátní. Jsi originál. Nemáš konkurenci. Jsi tu jen ty sám s tím, co umíš. (Pokračování textu…)

Občas člověk vyleze z ulity a dopustí se něčeho, co by normálně nedělal. Odměny bývají různé, většinou však příjemné. Zrovna jako když jsem navzdory svým zavedeným zvyklostem neodmítl nabídku na malou výstavu v trutnovském gymnáziu a ještě jsem slíbil dvě přednášky pro studenty. A ta odměna? Báječně jsem si to užil. Všichni totiž byli neskutečně milí. (Pokračování textu…)