K velké tlusté knížce se jménem Matisse na hřbetu nebylo jednoduché se dostat. Musel jsem si v tátově ateliéru přistrčit židli trochu bokem, vylézt na ní, natáhnout se přes stůl, otevřít skleněnou skříň, vytáhnout tu bichli tak, aby se s ní nevysypala půlka police, slézt s ní ze židle a někde si jí v klidu listovat. A pak ji zase opatrně vrátit na místo. To je moje dětská vzpomínka na fauvistu, který vedle Picassa asi nejvíc ovlivnil malířství 20. století.

Kdybych vám měl vyprávět, jak jsem se dostal ke kreslení seriálu České televize s podivuhodným názvem Rejpavá žížala, nevěřili byste mi. A tím bych mohl tento článek s klidným svědomím ukončit.

Dobře, tak já to teda zkusím. Ale je to fakt šílené. (Pokračování textu…)

Víkend jsem měl fakt nabitý, takže třetí plzeňský farmářský bál jsem si musel nechat ujít. I když svým způsobem jsem přítomen byl.

(Foto: Milan Svoboda)

Uklízel jsem si stůl a pod haldami jiných papírů jsem objevil starší číslo časopisu Rodina a škola s vtipem, který jsem tu určitě ještě neukazoval… (Pokračování textu…)

Tohle neříkám já, to jsou slova malíře Kamila Lhotáka. Přečtěte si to pozorně až do konce, a pak zkuste říct, že byste sice taky rádi malovali, ale nemáte nápady. To fakt nejde. A nejlepší na tom je, že Lhoták přesně tohle všechno skutečně maloval. Je to tedy naprosto upřímné a autentické svědectví o tom, že buď tvoříte anebo hledáte výmluvy. I když… i mistr Lhoták si občas dával vtipná omezení. (Fotka je ze Lhotákovy letošní výstavy v Obecním domě.)

(Pokračování textu…)

Ono se řekne nakreslit páreček tančících farmářů, jenže pak s nimi musíte vyzdobit plakáty, letáky, vstupenky, lístky do tomboly, recepty, bannery, cedule na stůl, programy, jmenovky pro hostesky, inzeráty… A pak se ani nenadějete a koukáte, že jste při tom jen tak mimochodem vytvořili i logo charitativní akce Daruj srdcem. (Pokračování textu…)