Na konci článku K čemu jsou na světě ilustrátoři, jsem slíbil pokračování na téma, jestli ilustrátoři mohou změnit svět k lepšímu.

Takže co? Mohou? (Pokračování textu…)

To jsou takové životní paradoxy. Při hodinách výtvarné výchovy se trápíte. Na lidušku se necháte zapsat spíš proto, aby vás vzali na školu, než že byste do toho byl blázen. Beztak vám všichni cpou, že máte talent a že se umíte dívat, a vás fakt nenapadá žádný jiný obor, ke kterému byste měli nějaký pozitivní vztah. (Pokračování textu…)

Ilustrátorka Oksana Drachkovská utekla před válkou ke kamarádce do Polska a teď se trápí otázkou, jak to možné, že ona tak snadno utekla za svobodou, zatímco miliony Ukrajinců musí žít v nevýslovné hrůze. Veselý bezstarostný styl jejích kreseb potemněl. A peníze, které získává prodejem svého umění, posílá dobrovolníkům na Ukrajině. (Pokračování textu…)

Umělkyně. Feministka. Podnikatelka. Mentorka. Nedávno ji někdo pod její kresbu napsal komentář: “Máš fakt talent.” “To není talent, to je celý život praxe den co den,” odpověděla. A tak to přesně je. Nikomu nespadne štěstí do klína. Musí se na tom makat. (Pokračování textu…)

Davyho už jsem tu zmiňoval, když přivedl k vědě chudého talentovaného chlapce jménem Michael Faraday. Sám Davy taky nebyl žádné ořezávátko. Připisuje se mu objev draslíku, sodíku, vápníku, stroncia, barya, hořčíku, bóru, chloru nebo jódu. Kromě dalších fenomenálních objevů vynalezl mimo jiné Davyho kahan – bezpečnou svítilnu pro horníky. Právě tu jsem si mu, coby šnekovi, dovolil vetknout na záda.

Chopin měl prý výrazný výtvarný talent, ale my ho máme rádi spíš díky tý muzice, že jo?