V dějinách umění budete těžko hledat všednější motiv než nahé ženské tělo. Podle jedné studie tvoří zobrazení mužského těla asi jen 4 % z celkového počtu nahých lidských postav od antiky až po současnost. Proč právě tolik? :-)

Tak teď vážně. Vždyť už to všechny akorát otravuje. Pořád jen ženy, ženy, ženy… Proč pořád jen ženské tělo? (Pokračování textu…)

Jednou ze stovek obětí šíleného íránského režimu se nejspíš stal ilustrátor Mehdi Bahman. Hlásal totiž náboženskou toleranci i přátelství mezi Muslimy a Židy, ilustroval Tóru a Bibli a poskytl rozhovor izraelské televizi, ve kterém kritizoval zavedení práva šaría a další zvěrstva, které se v jeho zemi dějí, zejména během protestů vyvolaných smrtí dvaadvacetileté Mahsy Aminiové ve vazbě, do které byla uvržena za to, že měla špatně zahalené vlasy. Žádné další podrobnosti o Bahmanově osudu nebyly zveřejněny.
(Pokračování textu…)

Jakkoliv Plzeňáci remcali na sociálních sítích, že otevírání naučné stezky pro děti v pondělí dopoledne je blbost, a ačkoliv byla v půlce září zima jak v Rusku, stejně se nás sešlo dost na to, abychom si to užili. Nakreslil jsem dětem veverku, pak se kochal tím, jak kreslily ony a nakonec jsem se šel schovat do blízké kavárny. A ještě jsem dal rozhovor do lokální televize. Moc povedená akce. (Pokračování textu…)

1. Stal jsem se srdcařem roku. 
2. Ale co by mělo být pro ilustrátora důležitější než knížky? Během pár měsíců mi vyšly hned tři: léta očekávaná Bílá paní na hlídání 2, originální Neobyčejné příběhy pana inženýra a k tomu Věrtel plný pohádek. A taky jsem nadšeně pomohl nadšenému Broňovi rozmluvit Česko. 
3. Po celý rok jsem se důsledně věnoval svému vlastnímu projektu WORDLESS CARTOONS. 
4. Málokdo ví proč, ale nakreslil jsem výrazně víc aktů svých kamarádek než kdy předtím. Byla to jízda! 
5. Investoval jsem do krásných uměleckých tisků. Můžete si pořídit hezké obrázky pro dospělé (třeba tohohle turistu) i pro děti (třeba tuhle kouzelnou tramvaj).
6. Besedy s dětmi, které vždycky přinášely potřebné zpestření do monotónního ilustrátorského života, bych napočítal na prstech. Ale zase jsem si zkusil pár besed on-line – do Řecka, do Egypta i jinam – a taky to nebylo špatný.
7. Kreslil jsem samozřejmě pro spoustu větších či menších klientů. Moje obrázky jsou díky tomu k vidění v mnoha městech v Česku, mého medvídka propašovali až do televize a za jednu kresbičku jsem kromě honoráře dostal i kompletní vybavení pro svou postel. Děkuju! S velkým potěšením kreslím vtipy pro Michala Součka a časopis Rodina a škola. A pracoval jsem i pro další klienty, jako jsou Česká televize, Radiotéka, Contipro, Knihovna města Plzně, PMDP, Albatros, Albi a samozřejmě Muzeum strašidel a Pohádkový statek.    
8. Abych nezapomněl spisovatelské řemeslo, vyslyšel jsem nabídku na napsání humorné povídky do českého covidového Dekameronu. 
9. Protože stejně pořád sleduju, co je nového ve světě ilustrace, začal jsem ty nejzajímavější novinky dávat dohromady a zhruba jednou měsíčně publikovat.  Tu a tam pokračuju i v profilech mých oblíbených ilustrátorů na Instagramu.
10. Poskytl jsem pár velkých rozhovorů. Kromě toho novinového jsem v rámci Talkshow Košilatý fóry přímo před kamerou kreslil nahou modelku. A rozhodně zajímavý je, když rozhovor s váma vede kolega ilustrátor, v tomto případě Nikkarin.
11. Ale udělal jsem si čas i na blbiny, třeba na Jáchymův slovník.
12. A občas se v rámci duševní hygieny jen tak poflakuju po plzeňských kavárnách. Jestli mě někde potkáte, klidně si přisedněte ;-)

Druhá a poslední vánoční Bílá paní na hlídání. Dítě, které najde tenhle vzácný obrázek pod stromečkem, už nebude chtít rozbalovat žádné další dárky ;-) Umělecký tisk deseti inkousty na akvarelovém papíru Hahnemühle Albrecht Dürer. Rozměr 250 x 340 mm. Cena 2 500 Kč. Napište si o něj. (Pokračování textu…)

Plyšáka iBéďu, kterého jsem navrhl pro sdružení Pacienti IBD, už jste viděli. A viděli jste ho dokonce i v televizi. Součástí zakázky byl i set jednoduchých ilustrací, kde se medvídek objeví v nejrůznějších situacích. Sdružení tak za jedny peníze získalo spoustu obrázků, které teď může volně využívat v jakýchkoliv tištěných i elektronických prezentacích, aniž by muselo při každé příležitosti poptávat ilustrátora. Chytré, že?