Teď vám detailně ukážu první kapitolu knížky Už vím jak – interaktivní mluvící kniha. Za téma jsem zvolil bydlení. V horním pruhu najdou děti malého průvodce historií a způsoby bydlení, v pravé půlce pak představuji nejrůznější druhy nábytku včetně kostelních lavic a houpacího koně. (Pokračování textu…)
Jak to, že ta knížka mluví?

Jak funguje elektronická tužka, se kterou můžete číst moji novou knížku Už vím jak, vám prozradí v Albi. Jednoduše řečeno je to elektronický snímač a reproduktor v jednom, který reaguje na jakékoliv místo na kterékoliv stránce a říká přesně to, co má být v dané části obrázku řečeno. Jak je to vůbec technicky možné, vám prozradím já. Přímo v knížce. Mimochodem je to vůbec poprvé, co nakladatel svolil veřejně prozradit jejich know-how. Právě v mojí knížce!
Jak se to ale všechno seběhlo? (Pokračování textu…)
Jak se kreslí večerníček, naučím plzeňské děti zdarma

V pondělí 10. srpna od 15 hodin povedu svůj workshop pro děti Jak se kreslí večerníček v Polanově síni Knihovny města Plzně. Vstup je zdarma, žádná registrace není potřeba. Dětem s sebou zabalte jen nějaké papíry, tužky, pastelky nebo fixy. Polanova síň se nachází ve druhém patře plzeňské knihovny v ulici B. Smetany 13.
(Ilustrační fotka je z workshopu, který jsem vedl vloni v Ruské státní knihovně v Moskvě.)
Velké odhalení

Po roce a půl od podepsání smlouvy se na internetových stránkách Albi objevila upoutávka na moji novou autorskou knížku, o které jsem tady celou dobu mlžil, jak se dalo: Co v ní bude, kolik bude mít stránek, jak mi pomáhal Tomáš Hanák, že já sám budu hlavní postavou…
Konec spekulací, přátelé! (Pokračování textu…)
Nejskvělejší ilustrátoři na Instagramu: Masha Pryanichnikova

Nejraději sleduji tvorbu ilustrátorů, kteří mi jsou svým stylem trochu blízcí, tudíž mě spíš mohou něčím zajímavým inspirovat. Tak je tomu stoprocentně u Dava Garborta a Thomase Wellmanna. Tohle je ale úplně jiný případ – Masha Pryanichnikova, chcete-li Маша Пряничникова. (Pokračování textu…)
Vtipy, omalovánky, spojovačky

Někde jsem kdysi četl o úspěšné firmě, která byla ve svém oboru světovou špičkou. Jen v regionu, kde sídlila jejich fabrika, o nich nikdo nevěděl. Prostě neměli potřebu o sobě dávat vědět – nic neprodávali, místním nic zajímavého nenabízeli. Takže když pak jednou potřebovali nové zaměstnance, nikdo se na volná místa v téhle prestižní společnosti nehlásil… (Pokračování textu…)

