Tohle je rozhovor pro všechny, kteří se mě ptají, jak se to dělá, aby člověk mohl pracovat na volné noze. Robert Vlach se dotazuje poněkud sofistikovaněji, ostatně byste v Česku těžko hledali člověka, který ví o podnikání víc než on. A jestli vám to nestačí, tady je ve videu zmíněný článek Ilustrátorem na volné noze z donucení a seriál 50 nejlepších ilustrátorů, jejichž blogy byste měli sledovat. Pro zájemce doporučuji svůj návod Jak se stát profesionálním ilustrátorem a tady se dozvíte Jak překonat tvůrčí blok.

Občas se tady na blogu zamýšlím nad rozličnými úskalími kreslení vtipů. Třeba nad tím, jak vlastně vzniká styl charakteristický pro toho kterého autora. Aniž bych chtěl z tvorby kresleného humoru dělat přehnaně vážnou záležitost, měli byste vědět, že kreslení vtipů není žádná sranda. Tedy pokud nekreslíte takové ty hospodské kresbičky a nespokojíte se s tím, že se štamgasti kolem vás tváří pobaveně, jelikož jste své křivolaké postavičky obdařili “vtipně” vyvalenými pupky. (Pokračování textu…)

Celý rozhovor z časopisu Naše rodina teď se souhlasem redakce zveřejňuji exkluzivně na Vhrsti.cz:

Poznali jsme se před lety, když ilustroval Boříkovy lapálie Vojtěcha Steklače. Tehdy jsme společně vyrazili do Liberce na besedu s dětmi. Od té doby s Vojtěchem Juríkem na sebe tu a tam přinatrefíme, a jak jste jistě zaznamenali, výtvarník říkající si Vhrsti kreslí pro Naši rodinu Úsměv na měsíc. Povídali jsme si spolu na dálku po e-mailu i zblízka v rodinném domku. Na jaké téma? Především o kreslení.

(Pokračování textu…)

Jak se rodí styl v kreslených vtipech? Proč jeden kreslíř čmárá obrovské frňáky a druhý nechá obličej klidně bez nosu? Proč někdo kreslí oči jako výrazné ovály, zatímco jinému stačí udělat dvě malé tečky? Proč vypadá typická figurka jednoho tvůrce jako trpaslík s velkou hlavou a někdo jiný je třeba charakteristický vytáhlými postavami? Proč někdo kreslí linku tenkou a rozechvělou, zatímco jiný výtvarník pracuje s pevnou, tučnou čárou? Přemýšleli jste o tom někdy? (Pokračování textu…)

Sice je to asi ze života jiného kreslíře (mě by taková blbost nenapadla), ale i tady na blogu pár mých vtipů na Babiše najdete. Třeba ty o dotacích, dotačních podvodnících a střetech zájmů vůbec. Vtipy o spolupráci s StB se pana ministra pochopitelně naprosto netýkají.

1. Dožil jsem se čtyřicítky.
2. Dostal jsem Cenu Bohumila Polana.
3. Byl jsem jednou z hvězd komiksového festivalu SIS 2015 ve Stockholmu.
4. Náš večerníček Bílá paní na hlídání mluví francouzsky!
5. Ocitl jsem se ve finále Novinářské ceny jako jeden ze tří nejlepších tvůrců kreslených vtipů v Česko-Slovensku. A dvakrát jsem vyhrál národní soutěž o Vtip měsíce.
6. Moje vtipy prezentoval na titulní straně norský server tOOns MaG, kresbu mi publikovali v německé knížce Je suis Charlie. Kreslenými vtipy jsem bavil i čtenáře Rodiny a školy, Mediažurnálu, Vita nostra revue… O kresleném humoru jsem psal do přílohy Respektu a pro festival Jeden svět.
7. Ilustroval jsem knížku Jiřímu Žáčkovi Odemyky zamyky. Dostalo ji třicet tisíc loňských prvňáčků a můžete si ji číst i na Vhrsti.cz. Druhou knížkou s mými ilustracemi, která vloni spatřila světlo světa, je Strašidelná škola.
8. Mám nové webové stránky. Kromě spousty článků a obrázků tu můžete číst Žáčkovy básničky, hrát si s omalovánkami nebo objevovat skvělé ilustrátory z celého světa.
9. Mám novou stránku na Facebooku. Twitter, Google+ a Pinterest beze změn ;-)
10. Moje cvičebnice Prázdninová škola vyšla v Polsku.
11. V Plzni, loňském městě evropské kultury, jsou moje obrázky doslova všude.
12. Vidět jsem byl i v Hradci Králové a projít si s mými obrázky můžete i novou naučnou stezku v Jarově.
13. Nakreslil jsem dvě báječné hry pro děti.
14. Opět jsem jezdil po celé republice a besedoval s dětmi v knihovnách a školách (jednou i ve Stockholmu). I letos jsem vystupoval s Plzeňskou filharmonií.
15. Snažil jsem se zkrátka dělat svět hezčí.