Hledáte na internetu skvělé ilustrace nebo komiksy a nevíte, kde začít? Zkuste to na blozích, které nadšeně sleduji já. I tentokrát jsem pro vás připravil pestrou směsici nejrůznějších stylů a neobyčejných osobností z celého světa. Pokud jste je ještě neviděli, zkuste i umělce z předchozích dílů mého seriálu (1. díl, 2. díl, 3. díl). (Pokračování textu…)

Když jsem se nedávno potkal s jedním kolegou na výstavě mladých ilustrátorů, jen těžko jsme na pracích studentů prestižních výtvarných škol hledali něco pozitivního. Většina z nich evidentně uvízla v pasti konceptu “čím to nakreslím ošklivější a nepochopitelnější, tím víc to bude umění”. Sám bych se za podobné nepovedené kresby ze skicáku na výstavě hluboce styděl, nikomu však jeho uměleckou cestu za přízní čtenářů neupírám. (Pokračování textu…)

V sobotu jsem slyšel na mé oblíbené Vltavě, s jakým ohlasem se setkal český loutkový soubor Mikrle na svém turné po Albánii. Děti celé představení stály na židlích a ohlušujícím řevem fandily loutkám jako na fotbale. Něco takového jsem na svých besedách s dětmi naštěstí ještě nezažil.

Vlastně jsem vůbec netušil, že tohle taky bude patřit k mojí práci. Nijak tuhle aktivitu nevyhledávám. Jako těžkému introvertovi mi život složený ze sezení v ateliéru s občasnými procházkami do lesa naprosto vyhovuje. Jenže knihovny, školy nebo i dětské tábory si mě na povídání s dětmi zvou vytrvale a stále častěji. A to i přes to, že to z výše uvedených důvodů rozhodně nedělám zadarmo. (Pokračování textu…)

Maminku jsem coby objekt svého výtvarného snažení posadil před své kreslířské náčiní mnohokrát. Nejraději vzpomínám na portrét z profilu někdy ze základní školy. Ten se patrně povedl tolik, že jej pak moji hrdí rodiče ukazovali návštěvám, které nad kresbičkou uznale pokyvovali hlavami a říkali: “Ten kluk má talent.” (Pokračování textu…)