Tohle je pozoruhodný příběh. Když přišel šéfkuchař de Witte z utrechtské restaurace Feu do Van Goghova muzea v Amsterdamu, zastavil se u mistrova obrazu Zátiší s červeným zelím a cibulí a něco se mu na něm nezdálo. Jako profesionál v oboru gastronomie si totiž uvědomil, že na obraze není namalovaná cibule, ale dvě hlavy česneku. Brzy na to napsal do muzea dopis a tam jeho zprávu vzali se vší vážností. Jak by ne! Nadšený fanoušek Van Goghova díla a amatérský malíř v dopise srovnával, jak slavný umělec na jiném obraze Zátiší s talířem cibule namaloval cibuli, a dokládal tím, že na tomto obraze musí jít o česnek. A kunsthistorikům nezbylo nic jiného, než dát de Wittemu za pravdu, že ingredience na obraze byly od začátku špatně pojmenovány. Takže došlo k přejmenování a nizozemský kuchař se svým postřehem zapsal do historie moderního umění. Na oslavu svého objevu vymyslel de Witte nový pokrm inspirovaný obrazem. Hosté jeho restaurace v Utrechtu jsou z něj prý nadšení.
(Pokračování textu…)

Už 78 000 lidí podepsalo petici, aby organizátoři komiksového festivalu v Angoulême zrušili pozvání pro kreslíře Bastiena Vivèse. I mnozí jeho kolegové od něj teď dávají ruce pryč. Prý omlouvá nebo dokonce adoruje incest a pedofilii. Toho se měl osmatřicetiletý kreslíř dopustit ve svém komiksu Petit Paul z roku 2018 o malém chlapci z vesnice, který řeší své problémy s nepřiměřeně velkými genitáliemi. Znovu se tak ve Francii rozvířila debata o hranici mezi svobodou uměleckého vyjádření a sexuální perverze. Sám Vivès označil všechny kritiky za zpátečnické a hloupé, ačkoliv v jednom starším, již smazaném rozhovoru sám otevřeně připustil, že ho incest vzrušuje: “Nemohu dělat incest ve skutečném životě (…), takže to dělám ve svých knihách.” V roce 2020 řekl Vivès deníku Le Point: „Uděluji si právo nakreslit všechno. Čím více lidí mi říká, že nemám právo něco nakreslit, tím víc to kreslit chci.“ (Pokračování textu…)

Ekologické aktivistky vychrstly v Londýně rajčatovou polévku na slavné dílo Slunečnice Vincenta van Gogha. Jiní výtečníci v německé Postupimi zaútočili bramborovou kaší na obraz z cyklu Kupky sena francouzského impresionisty Claudea Moneta. Pokud se ptáte, jak se patláním jídla na vzácná plátna zlepší ekologická situace, tak vám neodpovím. Taky mi to připadá naprosto nepochopitelné.
(Pokračování textu…)

• Kdysi jsem pro festival Jeden svět napsal celý esej o tom, jak obrovský význam mají kreslené vtipy v různých zemích světa, zejména v těch nesvobodných. Jakou přináší úlevu obyčejným lidem a jak jsou kreslíři státní mocí pronásledovaní a perzekuovaní. Osobně jsem se ve Švédsku poznal s bangladéšským karikaturistou, který dostal azyl v Norsku. No a tady to máte z první ruky – rozhovor s barmským kreslířem, v jehož zemi po pár letech svobody znovu zavládla vojenská junta. Umělec přirozeně nemohl odhalit svoji identitu… (Pokračování textu…)

Umělkyně. Feministka. Podnikatelka. Mentorka. Nedávno ji někdo pod její kresbu napsal komentář: “Máš fakt talent.” “To není talent, to je celý život praxe den co den,” odpověděla. A tak to přesně je. Nikomu nespadne štěstí do klína. Musí se na tom makat. (Pokračování textu…)

Tohle se mi na dnešní době fakt líbí – všichni ilustrátoři, stejně jako muzikanti nebo jakýkoli jiní umělci, mají stejné podmínky. Nikoho nezajímá, jakou jste vystudoval školu, kolik knih už jste ilustroval, jak moc zasloužilý umělec jste. Vaše práce se buď líbí nebo ne. Když se mě někdo zeptá na moje výtvarné vzory, odpovídám upřímně, že vlastně nevím. Sleduji na Instagramu slovutné umělce i studenty. Je mi to jedno. (Pokračování textu…)