Říká si Moon, ale jeho fantastické obrazy, podmanivé barvy a cizokrajné tvary vypadají jako z mnohem vzdálenějších světů. Ve skutečnosti se jmenuje Olivier Menanteau (ročník 1978). Žije a tvoří v Nantes. Začínal jako sprejer, pak vystudoval uměleckou školu, pracoval i jako artdirector nebo učitel. Dnes je na volné noze. (Pokračování textu…)

Malíř a teoretik umění Vasilij Kandinskij byl vedle Františka Kupky jedním z prvních průkopníků abstraktního malířství. To bylo samozřejmě zcela neakceptovatelné v Rusku po bolševické revoluci, a tak musel odejít do Německa a později do Francie, kde zemřel v roce 1944 už jako franouzský občan.

Dávno před tím, než Louis Pasteur dokázal, že bakterie zabíjí teplo, experimentoval pařížský kuchař Nicolas Appert s konzervací polévek, zeleniny, džusů, mléčných výrobků, želé, džemů a sirupů ve skleněných lahvích. A úspěšně! Appertova kniha Umění zachování živočišných a rostlinných látek byla první kuchařkou svého druhu a autor za ní inkasoval 12 tisíc franků.

Nevzali ho na akademii a ani jeho socha Muž s přeraženým nosem nenalezla u tehdejších kritiků pochopení. Přesto se stal jedním z nejvýznamnějších sochařů 19. století. Umělecký novátor a zakladatel moderního světového sochařství měl díky svému pobytu v Čechách a na Moravě velký vliv i na české umělce. Přátelil se s Josefem Mařatkou, Jožou Úprkou nebo Alfonsem Muchou.

A teď zase něco z úplně jiného soudku. Japonský výtvarník Shinji Tsuchimochi (*1979) mě zaujal pozoruhodnými pohledy na každodenní život v tokijských ulicích. Nádech nostalgie, který z jeho obrazů cítíte, vyplývá z jeho silné inspirace tradičním japonským uměním dřevořezů ukijo-e (doslova obrazy pomíjivého života), které zažilo svůj vrchol v 17. až 19. století. Shinji Tsuchimochi kreslí samozřejmě digitálně a kromě starých dřevořezů se inspiruje mangou, pop-artem i moderní hudbou. Často svoje práce vyšperkovává futuristickými stroji, podivuhodnými zvířaty a dalšími fantaskními prvky. (Pokračování textu…)

Upřímně – Plechový bubínek jsem nečetl, ale film na mě kdysi zanechal slušný dojem. Zaznamenání hodný je určitě i Grassův vliv na českou kulturu. V roce 1968 otevřeně odsoudil okupaci Československa a podporoval české disidenty. O jeho působení ve Waffen SS a zajetí Američany v Mariánských Lázních toho bylo napsáno už dost.

„Ve výtvarném umění jsem se vyučil, v literatuře jsem pouze samouk.“ Na Nobelovku to ale stačilo.