Noviny už léta nečtu a o ty Babišovy bych ani nezavadil. Když jsem si teď kvůli rozhovoru se mnou jedny koupil, překvapilo mě, jak uživatelsky nepřívětivé tohle médium je. Případá mi proti přírodě, že v 21. století něco takového ještě vůbec existuje. Jako bychom dnes ještě jezdili parními stroji. (Pokračování textu…)

Taková jednoduchá věc: Jako každý fyzik věděl, že vakuum zamezuje ztrátám tepla vedením a prouděním, a tak vyrobil dvojitou skleněnou nádobu, mezi jejími stěnami vyčerpal vzduch, a ještě si úspěch pojistil tím, že postříbřil povrch, čímž zredukoval únik tepla vyzařováním. Byla z toho Dewarova nádoba, pro níž se později ujal název termoska.

Na začátku minulého století vyvinul vídeňský obchodník a diplomat Emil Jellinek značné úsilí, aby Daimlerova automobilka nazvala svůj nový sportovní vůz po jeho tehdy jedenáctileté dcerce Mercédès. A protože auto bylo mimořádně úspěšné, pojmenovali tak i každý další model a dělají to dodnes. (Pokračování textu…)

Vzpomene si tady ještě někdo na seriál, ve kterém jsem vám během několika let představil 50 blogů 50 nejrůznějších ilustrátorů ze všech koutů světa? Dneska už blogy nesleduju. Mám Instagram.

I tam mě ovšem pramálo zajímají selfie, fotky jídel a reportáže z rodinných výletů. Můj Instagram, to je samozřejmě nikdy nekončící proud skvělých ilustrátorů a ilustrátorek, kteří mě baví bez ohledu na to, zda jde o renomované úspěšné tvůrce nebo studenty výtvarných škol. Budu vám je představovat pěkně jednoho po druhém. Vykopávám Davem Garbotem. (Pokračování textu…)

Když jsem v autobusu do Prahy náhodou potkal předsedkyni Unie výtvarných umělců Plzeň Marii Kasalickou a na její otázku, kam jedu, odpověděl, že do Moskvy, bezděčně poznamenala: “Je to hezký, udělat si výlet do Ruska, když tam člověk nemusí žít, viď?” Pregnantněji to snad ani vyjádřit nejde.

Jakkoliv jsem hodiny ruštiny s těmi kydy o sovětských reáliích ve škole nesnášel, nečekal jsem, že najdu Moskvu právě takovou, o jaké jsme se učili – socialistickou, plnou Leninů, rudých hvězd, srpů, kladiv, vojáků a připomínek sovětských úspěchů na každém rohu. Jen pionýři někam zmizeli. A že s angličtinou člověk daleko nedojde, jsem pochopil už na letišti. (Pokračování textu…)

Někde jsem kdysi četl o úspěšné firmě, která byla ve svém oboru světovou špičkou. Jen v regionu, kde sídlila jejich fabrika, o nich nikdo nevěděl. Prostě neměli potřebu o sobě dávat vědět – nic neprodávali, místním nic zajímavého nenabízeli. Takže když pak jednou potřebovali nové zaměstnance, nikdo se na volná místa v téhle prestižní společnosti nehlásil… (Pokračování textu…)