Když jsem se v roce 1996 těšil do Prahy na koncert Tiny Turner, nenapadlo mě, že se dočkám něčeho mnohem většího a důležitějšího, než jsou skvělé písničky a velkolepá show. Hvězda mých dětských let prosezených za dohnívajícího socialismu u sledování hudebních pořadů na západoněmeckých televizích totiž k mému velkému úžasu nepřijela jenom zazpívat nebo zatančit a odjet na další štaci. Ona se přišla rozdat. (Pokračování textu…)

Vloni jsme vrhli mezi děti bláznivé Pexeso pro malé pacienty, a protože mělo úspěch, pro letošek si spolek Pacienti IBD z vybraných obrázků udělal omalovánky. A jelikož jsme se na pexesu přesvědčili, že legrační obrázky nemocných zvířátek slavily úspěch nejenom u dětí, nikdo už se nerozpakoval přiznat to i na obálce. Omalovánky jsou pro malé i velké. (Pokračování textu…)

Chlápek, kterého osobně skoro nikdo neznal, neskutečně pozitivním způsobem ovlivnil český internet a jeho uživatele. Schovaný za anonymním twitterovým účtem Cvrliky nezištně pomáhal všem statusům šířícím pozitivní energii, toleranci mezi lidmi, dobrou vůli a náladu. Za pár let touto nenápadnou a překvapivě jednoduchou metodou získal bezmála dvacet tisíc fanoušků. (Pokračování textu…)

Když mladý brněnský ilustrátor známý pod nickem Slakinglizard přemýšlel nad nějakým smysluplným výtvarným projektem, přemluvila ho kamarádka, že zajímavější než portréty žen a dívek budou malby jejich genitálií. Zkusil tenhle ujetý nápad konzultovat na sociálních sítích, načež se dočkal spousty nevyžádaných sexuologických diagnóz a morálních odsudků (většinou od mužů), ale taky prvních fotek dámských intimních partií, které mu ženy ochotně posílaly, aby ho podpořily. (Pokračování textu…)

Taky se vám zdá, že se tu pořád něčím chlubím? Jak se mi povedlo tohle a tamto, co všechno zajímavého jsem udělal… Jeden by měl pocit, že se mi daří, na co sáhnu, že? Ano, je to zjevný nesmysl. Občas se zkrátka něco nepovede.  (Pokračování textu…)

Celý rozhovor z časopisu Naše rodina teď se souhlasem redakce zveřejňuji exkluzivně na Vhrsti.cz:

Poznali jsme se před lety, když ilustroval Boříkovy lapálie Vojtěcha Steklače. Tehdy jsme společně vyrazili do Liberce na besedu s dětmi. Od té doby s Vojtěchem Juríkem na sebe tu a tam přinatrefíme, a jak jste jistě zaznamenali, výtvarník říkající si Vhrsti kreslí pro Naši rodinu Úsměv na měsíc. Povídali jsme si spolu na dálku po e-mailu i zblízka v rodinném domku. Na jaké téma? Především o kreslení.

(Pokračování textu…)